V pražském Centru současného umění DOX se právě v těchto dnech koná výstava Duše peněz. Je inzerována plakátem, na němž je vyobrazena oprátka složená z dolarových bankovek. Už to samo o sobě vypovídá, jaké vyznění si autoři výstavy a jednotliví vystavovaní umělci zvolili: peníze jsou kořenem všeho zla. A pokud by to někomu nebylo jasné, na webové stránce k výstavě uvádějí: "Realita, která je na současném ekonomickém modelu založena, a které jsme se všichni obdivuhodně přizpůsobili, je realitou, která se zdá být naprosto logická, ale ve skutečnosti je zcela patologická. Pochopení této skutečnosti může výrazně ovlivnit naše každodenní fungování v dnešním světě."

Jestliže pro umělce a kurátory výstavy, a nejspíš i pro návštěvníky výstavy, jsou peníze jakousi oprátkou, kterou nám někdo, nebo snad my sami, stahuje kolem krku, říkají vlastně jediné: nutnost produkovat nějaké hodnoty, spotřebovávat je, nabízet je a směňovat, je oprátkou, která nás dusí. Jestliže peníze jsou prostředkem směny, a směňovat můžeme pouze to, co vyprodukujeme, a jestliže peníze jsou zlem, potom zároveň i produkce je zlem.

Člověk však hodnoty produkovat musí, jinak by nemohl přežít. Nemůže se pokoušet přežívat jako rostlina – sedět a čerpat sílu ze země a ze vzduchu. Nemůže se snažit žít jako zvíře – tedy spotřebovávat vše kolem sebe a spoléhat se na hrubou fyzickou sílu. Musí žít jako lidská bytost – tedy používat svůj rozum jako jediný prostředek přežití. A extenzí rozumu je produktivní činnost. A pokud produkuje hodnoty, potom aby mohl uspokojit celou, vlastně nekonečnou, škálu svých potřeb a přání, musí hodnoty směňovat.

To vše je nutnost vyplývající z objektivní, nezměnitelné reality. Pro autory výstavy Duše peněz tato nutnost představuje oprátku kolem našich hrdel. Jsme podle nich nesvobodnými otroky peněz. Jakou svobodu si však představují? Svobodu nikoliv jako absenci iniciace násilí mezi lidmi, ale "svobodu" od reality, od přírodních zákonů, od nutnosti zabezpečit svůj život, zvolíme-li si žít. Zařazují se do dlouhého zástupu idealistů a mystiků, pro něž je dokonalým životem něco, co není možné. Musíme jíst, pít, dýchat, pracovat? Nedokážeme dohlédnout do vzdálenosti sta kilometrů? Neumíme létat? Jsme smrtelní? Pak jsme tedy nesvobodní, protože naše přání nemuset jíst, pracovat, a neumírat, není splněno.
Ačkoliv takovéto idealistické vrtochy jsou všeobecně pokládány za pošetilé, aplikují-li se na oblast peněz, veřejnost je mlčky a souhlasně přijímá.

Peníze však nejsou zlem. Vyplývají z nutnosti produkovat hodnoty a tyto hodnoty směňovat, a tuto směnu nám nepředstavitelným způsobem usnadňují. Ovšem, pokud máme co nabídnout. Lze se právem obávat, že lidé, kteří nenávidí peníze, nenabízí vůbec nic a princip peněz, vyjadřující produktivitu, jim nastavuje zrcadlo vlastní neschopnosti a zbytečnosti.

"Bude-li vám někdo tvrdit, že peníze jsou zlé, prchejte od něj, jako by vám za patami hořelo. Ten výrok je jako zvoneček malomocného – varuje všechny v okolí, že se blíží lupič. Dokud budou lidé žít pospolu na zemi, budou muset nějak spolupracovat. A zavrhnou-li coby prostředek spolupráce peníze, zbude jim jediná alternativa – hlaveň pušky." (Ayn Randová: Atlasova vzpoura)