Kam jsi odešel, Isaacu Newtone?

Stále více a více jsme dnes zaplavováni hloupostí převlečenou za vědu. Politikové se radí s astrology, lidé odmítají rady lékařů a upřednostňují „alternativní léčbu&#8220 provozovanou šarlatány. V minulosti jsme se mohli spolehnout na obránce skutečné vědy, kteří odhalí a zavrhnou tyto nesmysly. Tak kde jsou ti obránci dnes?

Naneštěstí jsou příliš zaneprázdněni vymýšlením svých vlastních nesmyslů.

Samozřejmě, že to v dějinách není poprvé, co lidé věří, že jejich osud může být vyčten z hvězd a jejich nemoci mohou být vyléčeny modlitbami. Před průmyslovou revolucí sedmnáctého století byly takové názory velmi populární. Ženy byly odsuzovány za čarodějnictví a upalovány na hranici. Prasata se špatnými dispozicemi a slepice s neobvyklým vzhledem byly předváděny před soud, odsuzovány za posedlost ďáblem a popravovány.

Pak přiša éra rozumu, kdy Isaac Newton vyzval ke skončení takového šílenství. Pronesl svůj slavný výrok, že „nevymýšlí žádné hypotézy“ – což znamená, že zamítnul každou myšlenku, která nebyla podpořena pozorovanou skutečností. V dobách po Newtonovi byli všichni hlasatelé nesmyslů vypuzeni do opovrhované říše pseudovědy.

Až donedávna.

Dnes fyzikové tvrdí, že částice se může pohybovat po mnoha různých dráhách současně nebo zpátky v čase nebo náhodně začít nebo přestat existovat z ničeho. Vyžívají se v pojímání celého vesmíru jako „mihotajícího se vakua&#8220 nebo jako nepodstatné součásti eurčitého celku vesmírů nebo dokonce jako hologramu. Základem tohoto podivného vesmíru je neentita nazývaná „prostorový čas&#8220, který expanduje, kroutí se, cvičí jógu a může mít 26 rozměrů.

Při čtení moderní fyzikální literatury si zkrátka posteskneme po něčem tak smyslupném jako byly čarodějnické procesy.

V posledních deseti letech mnoho fyziků bloumá ulicemi s nápisy: &#8222Konec fyziky je blízko“. Tvrdili, že pracují na definitivní „teorii všeho“, která nezanechá budoucím fyzikům na práci nic než hraní počítačových her. Můžeme sice odmítat jejich megalomanii ale přesto není snadné odolat pokušení, abychom souhlasili s jejich vzkazem. Oním vyvrcholením, které se zdá blízko, však není vzestup k vševědoucnosti, nýbrž rozpačitý sestup k pseudovědě.

Minulý rok se dostalo široké publicity sporu ohledně výzkumu dvou fyziků ve Francii (bratrů Igora a Grichka Bogdanovových). Šlo o to, zda práce Bogdanovových, která se skládala ze spekulací o vesmíru před velkým třeskem, byla míněna vážně nebo jako parodie na soudobou kosmologii. Pravda se ukázala být horší než jakákoli parodie: Bogdanovovi to mysleli vážně, ale nikdo nebyl schopen to rozpoznat – a tak jejich kolegové byli nuceni přiznat, že dnešní výzkum je neodlišitelný od vtipu.

Fyzikové nedosáhli tohoto intelektuálního krachu přes noc. Na začátku dvacátého století Einstein explicitně odmítl Newtonovu vědeckou metodu. &#8222Teď vidíme&#8220, napsal Einstein, &#8222jak moc se mýlí ti teoretici, kteří věří, že teorie pochází induktivně ze zkušenosti&#8220. Místo toho trval na tom, že teorie je „svobodným výtvorem lidské mysli&#8220. Nevyhnutelný důsledek takové svobody je dnes módní „fantastická fyzika&#8220.

Samozřejmě, že dnešní fyzikové nepřipouštějí, že jsou vedeni fantazií. Říkají, že používají „hypoteticko-deduktivní metodu“, což zní více vědecky. Tato metoda jim však dovoluje vymyslet jakoukoli &#8222teorii“, pokud z ní mohou dedukovat alespoň jeden důsledek, který může být někdy, někde, někým pozorován.

Skutečné poznání je těžce získaná odměna za postupný proces, který nás vede od pozorování k abstrakcím, zobecněním a teoriím. Naproti tomu fantazírování vyžaduje jen malé úsilí. To vysvětluje, jak mohli teoretikové dosáhnout „konce fyziky“ tak rychle a jednod še. Naneštěstí jejich vyprávění o vymyšlených světech nemají žádnou hodnotu pro lidi žijící v tom skutečném.

Historie nás učí o rozhodující roli fyziky v lidském životě. V celém západním světě znalost fyziky pozvedla lidi ze stádia pověrčivých primitivů, kteří se krčí před přírodou, k produktivním myslitelům, kteří přírodu dobývají. Praktické přínosy této transformace jsou tak početné a tak zjevné, že není třeba je vyjmenovávat.

Ale jde o víc než jen o technologie budoucnosti. S postupným opouštěním odkazu Isaaca Newtona fyzika pokračuje ve svém neurotickém ústupu z reality a z naší kultury postupně mizí vědomí chlouby lidské přirozenosti: rozumové schopnosti. Je to děsivá představa, protože není-li člověk „myslícím zvířetem“, je pouze zvířetem.

Z anglického originálu „Where have you gone, Isaac Newton?“ přeložil Martin Sedláček
Listopad 2003

Sdílejte...

4 Komentáře k "Kam jsi odešel, Isaacu Newtone?"

  1. Tenhle článek je hodně starý, ale má poněkud nadčasové ambice, tak si dovolím na něj reagovat. Nejprve pár věcných poznámek.

    "Dnes fyzikové tvrdí, že částice se může pohybovat po mnoha různých dráhách současně nebo zpátky v čase nebo náhodně začít nebo přestat existovat z ničeho. Vyžívají se v pojímání celého vesmíru jako „mihotajícího se vakua“ nebo jako nepodstatné součásti eurčitého celku vesmírů nebo dokonce jako hologramu. Základem tohoto podivného vesmíru je neentita nazývaná „prostorový čas“, který expanduje, kroutí se, cvičí jógu a může mít 26 rozměrů."

    Autor není vzdělán ve fyzice a proto není schopen rozeznat výsledkky prověřené experimentem od fyzikálních hypotéz. Ke kritice vědy si vybral úplně nevhodné příklady. Feynmanova teorie dráhových integrálů představuje velice fyzikální a ne nutně jediný formalismus určený k popisu kvantových jevů, s nimiž se každý den setkáváme v experimentech. Jde zvláště o experimenty prováděné v urychlovačích. Tam je možno snadno uvidět částice i jejich antičástice, jejich kreaci i anihilaci. Energie vakua byla taktéž experimentálně dokázána.

    Poprvé kde se autor aspoň trochu trefil je místo se zmínkou o kosmologii (více vesmírů) a strunové teorii (26-rozměrný prostor). Ale i v kosmologii máme některé experimentální výsledky, zatímco strunová teorie je zatím hypotézou. To ale fyzici vědí!

    Spojení "prostorový čas" je absolutně nevhodné. Zde se k neznalosti autora přidala i nevědomost překladatele. Autor měl pravděpodobně na mysli to, co do češtiny překládáme jako "časoprostor" nebo "prostoročas". I Newtonovská fyzika samozřejmě popisuje časový vývoj polohy částice v prostoru.

    Teorie všeho je záležitostí víry některých fyziků a s celkovým obrazem vědy nelze tato osobní přesvědčení směšovat.

    Autor pravděpodobně nepochopil ani jednu z teorií relativity a viní proto za úpadek vědy A. Einsteina. Vynikající teoretici samozřejmě byli už před Einsteinem a dosahovali výsledků teoretickou cestou. V teoretické fyzice skutečně existuje jistá forma úpadku, ale ta souvisí s tím, že v této oblasti pracuje příliš mnoho lidí, kteří jsou nuceni publikovat "nové" výsledky, proto aby mohli v oblasti teoretické fyziky dále pracovně setrvat.

    "Historie nás učí o rozhodující roli fyziky v lidském životě. V celém západním světě znalost fyziky pozvedla lidi ze stádia pověrčivých primitivů, kteří se krčí před přírodou, k produktivním myslitelům, kteří přírodu dobývají. Praktické přínosy této transformace jsou tak početné a tak zjevné, že není třeba je vyjmenovávat."

    No a o to právě jde, jsme nyní v situaci, kdy nemáme žádný nový fundamentální experimentální základ pro výzkum. At se to autorovi líbí nebo ne, teoretici právě nové možnosti pro rozvoj vědeckého poznání hledají. Stále výkonnější urychlovače například stavíme i proto, že máme teorie, které předpovídají co pomocí těchto urychlovačů nalezneme.

    A nyní úplně na závěr můj osobní vzkaz, který doufám nikoho neurazí. V oblasti fyziky jistě pracuje mnoho fantazírujících lidí u nichž se dá pochybovat jestli jde o skutečné vědce nebo alespoň vzdělance. Já ale nemohu najít žádný podstatný rozdíl mezi těmito lidmi a autorem kritizovaného článku. Z mého hlediska jde o pravý a nefalšovaný postmoderní blábol člověka, jehož práce je pro společnost ještě méně významná než počínání průměrného teoretického fyzika.

    • Nemam cas ani znalosti, abych s vami diskutoval o fyzice, ale katastrofa ve filozofii nemohla nemit zasadni vliv i na katastrofalni pristupy ve fyzice, stejne jako v ostatnich vedach (ekonomie je na tom snad nejhure). David Harriman nerika blaboly. Mohu vam zapujcit jeho vynikajici prednasku The philosophical corruption of physics. Mozna vam otevre oci.

      • Rostislav Hučka | 1. 6. 2007 z 7:39 |

        Osobně by mě velmi zajímala vámi zmíněná přednáška, protože tento článek je napsán někým, kdo o fyzice mnoho neví.
        Uvědomte si třeba Maxwellovu teorii elektromagnetického pole, která byla vytvořena v polovině 19. století sice na základě pozorování, nicméně byla to v té době stejná fikce jako dnes třeba teorie superstrun atd. Proč? No možná bych vás to měl nechat dohledat za vaši aroganci, nicméně vám to prozradím. Protože předpovídala existenci elektromagnetických vln. Experimentálně byla tato teorie potvrzena cca o 20 let později Hertzem.
        Ač jsem příznivcem objektivismu, tak už docela i chápu, proč je v našich končinách tak málo populární. Stačí pár takových článků a člověk nabude (racionálně) dojmu, že objektivisté jsou fanatici.

      • kinkor | 1. 6. 2007 z 21:08 |

        kdyz by vas ta prednaska zajïmala, tak si muzete koupit na aynrandbookstore

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*