V následujícím rozhovoru diskutují dva obhájci svobody a kapitalismu, autor-objektivista
(O) a filozofický skeptik (S). Uvidíme, zda skeptik skutečně
hájí kapitalismus.

S: Jsem přesvědčen, že hlavní politický ideový zápas se dnes, stejně
jako v minulosti, vede mezi pravicí a levicí, mezi kapitalismem
a socialismem, mezi obhájci svobodného trhu a smíšené (regulované)
ekonomiky, mezi svobodou a etatismem. Lidé, kteří toto stále platné
rozlišení chtějí vymazávat, hovoří o konci „ideologií“ a neuznávají
žádné „ismy“, v podstatě hledají nějaké třetí cesty, ale ve
skutečnosti žádné třetí cesty neexistují.

O: Ano, souhlasím. Tito lidé jsou
neblaze ovlivněni pragmatismem, což je přístup pohrdající abstraktními
principy. Říkají, že nic není absolutní, co platilo včera, nemusí
platit dnes, revoltují proti jakýmkoli pevným zákonitostem, proti
objevování společných rysů v jevech kolem nás a proti zobecňování
a vyvozování. Kdo zastává jakoukoli pevnou intelektuální pozici,
byť rozumově podloženou, je podle nich dogmatikem. Čím více je pozice
abstraktní, tím více je v jejich očích prázdná, nereálná a
beznadějná. Každou konkrétní otázku chtějí posuzovat zvlášť, odděleně
od kontextu minulého a ostatního poznání. Snižují tak člověka na
úroveň zvířete, které každou jednotlivost a konkrétní situaci považuje
za zcela novou, jedná krátkodobě na základě bezprostředních impulsů.
V jejich pojetí je člověk trvale uvězněn ve stadiu novorozence
zírajícího na nepochopitelný svět kolem sebe, a neustále bombardovaného
záplavou vjemů, mezi nimiž není možné rozpoznat žádné souvislosti,
není možné smyslově vnímaná data klasifikovat a zahrnovat do pojmů
a pojmy do principů. To je údajně příliš „rigidní“, někteří dokonce
tvrdí, že aristotelovská logika je zastaralá a překonaná.

S: A z toho plyne, že bychom
se neměli soustředit jen na ty explicitní a notorické socialisty,
kteří promlouvají z různých sociálně demokratických či křesťanských
stran. Svobodu zdaleka neohrožují jen tradiční otevření socialisté,
kteří chtějí stále více regulovat podnikání a řadu dalších oblastí,
sabotují veškeré snahy deregulovat zdravotnictví, školství, bydlení,
a pomocí stále progresivnějšího zdanění v podstatě trestají
bohaté za jejich produktivitu, za jejich ctnost. Nebezpečné jsou
totiž i různé nátlakové skupiny, jako environmentalisté, aktivisté
za „práva zvířat“ a řada dalších různých nevládních organizací,
takzvaných NGO, které pod líbivými a vznešenými hesly ve skutečnosti
prosazují – často velmi sebevědomě – své partikulární zájmy na úkor
svobody.

O: Hesla a fráze, které používají, jsou možná líbivé pro někoho, kdo
moc nepřemýšlí. Ve skutečnosti na jejich frázích nic líbivého není,
protože jejich obsahem je přesný opak vznešenosti. A vůbec nejde
o to, zda jsou jejich zájmy „partikulární“. Tento pojem, který má
navíc určitý pejorativní nádech, je falešný a jeho používání vede
přímo ke kolektivismu, který zase vyzdvihuje neexistující zájem
„společenský“. Podstatné je, zda zájmy jsou racionální a oprávněné
a nikoli zda je zastává jeden člověk, skupina nebo všichni. Já také
považuji environmentalistické a podobné iracionální skupiny za nebezpečné,
i když – ­a na tom se určitě shodneme – samozřejmě nehájím žádné jejich
umlčování nebo zakazování. Musíme s nimi vést intelektuální
bitvu, žádnou jinou. Ale zdaleka ne jen s nimi. Nečelíme jen
nějakým dobře organizovaným a hlasitým nátlakovým skupinám, čelíme
intelektuální katastrofě, která postupně zničila myšlení intelektuálů
a díky tomu i nejširší veřejnosti.

S: Já vidím problém zejména v jejich elitářských postojích, v
celém jejich přístupu se odráží jejich přesvědčení, že oni jsou
těmi vyvolenými, „nadřazenými vizionáři“, kteří lépe než my vědí,
co je pro nás dobré.

O: Nejde o žádné elity a elitářské postoje, to jen některé skupiny
je více slyšet nebo své názory hájí důsledněji a sebevědoměji než
ostatní, ale jejich myšlení se od drtivé většiny společnosti podstatně
neliší. Podobně přemýšlejí široké vrstvy pedagogů všech oborů a
na všech stupních škol, vědci, publicisté, politici, spisovatelé
a ostatní umělci. Tedy vzdělaní lidé, které nazýváme intelektuály.
Jejich myšlenky se běžně prezentují v médiích, jsou pevnou
součástí učebnicových textů. Uplatňují je však i manažeři v každodenním
businessu, kde typickým moderním příkladem je sebevražedná altruistická
myšlenka „společenské odpovědnosti firmy“, kterou dobrovolně přijímá
stále více firem.

Problém tudíž není v tom, že lidé, které vy nesprávně označujete za
„elitáře“, vystupují sebejistě, že své myšlenky a ideály považují
za dobro a snaží se přesvědčit ostatní. Sebevědomě a s jistotou
tvrdit, co je dobro, neznamená být elitou. Problém je v tom,
že jejich myšlenky a ideály dobrem nejsou, protože jsou
fundamentálně mylné. Jsou zlem, navzdory jejich přesvědčení o opaku.

S: Zdá se mi, že ačkoli se vaše a moje pozice vůči socialismu a kapitalismu
povrchně podobají, ve skutečnosti jsou mezi vaším a mým chápáním
světa výrazné rozdíly.

O: Ano, ideová propast mezi námi je nesmírná, je mnohem hlubší než
možná tušíte. Já nehájím především kapitalismus a svobodu. Já primárně
hájím rozum jako jediný nástroj poznání a vodítko jednání. Hájím
pojetí člověka jako strůjce vlastního charakteru, plně odpovědného
za vlastní osud, člověka, který tudíž sleduje vlastní racionální
zájem na základě svého nezávislého myšlení. Aby člověk mohl žít
jako člověk, tedy ctnostně a na základě rozumového úsudku a v souladu se svou přirozeností,
nutně potřebuje svobodu a společenský systém chránící jeho práva,
tj. kapitalismus. Kapitalismus není jen pro racionální a morální
lidi, je prospěšný pro každého, ale ti, kdo takoví chtějí být, kapitalismus
a svobodu potřebují.

S: Mám pocit, že v otázkách pravdy a dobra se od pyšných moralistů
příliš nelišíte. I vy máte tendenci vystupovat jako zvěstovatel
jednoho jediného dobra. Odmítáte uznat, že dobro se nedá zvnějšku
člověku nařídit, protože je výslednicí spontánního chování a jednání
svobodných a odpovědných lidí, kteří se z důsledků svého jednání
neustále učí. Podle vás ale nejsme na kapitalismus ještě dost zralí,
protože nejsme dost morální. Chcete převychovat lidi a vytvořit
nového ctnostného člověka podle vaší morálky a až to uděláme, pak
si zasloužíme kapitalismus. Vždyť mluvíte jako komunista. Stejně
jako komunisté chcete předělávat lidi? Vidíte svět příliš černobíle.
Dobro není jedou pro vždy dané, křišťálově čisté, neustále se rodí
ve střetech různých zájmů a v demokratickém procesu.

O: Nechci předělávat lidi, a už vůbec jim nechci cokoli nařizovat či
vnucovat. Každý je odpovědný za své chování a každý plně nese důsledky
za své racionální či iracionální jednání. Každý sám má schopnost
a odpovědnost své chování měnit a volit ty či ony cíle a hodnoty.
Potřeba a obhajoba správné morálky neznamená, že zápas za kapitalismus
má čekat na to, až se vynoří generace nových lidí. Nic tak absurdního
netvrdím, ani to z ničeho, co jsem uvedl, nevyplývá. Nemůžeme
ale vymazat potřebu člověka mít vodítko k jednání. Potřebujete
vědět, co znamená chovat se dobře, protože není
lhostejné, jak se člověk chová, je-li jeho cílem úspěšně a šťastně
žít a tomto světě. Jeho volby nejsou automaticky správné. Jde přece
o to, že potřebujeme vědět, jaký společenský systém je dobrý a jaký
ne. A tato volba musí vycházet z poznání, co je dobro a co
zlo. Správný systém je takový, který umožní člověku chovat se dobře.
Není lhostejné, jaké jsou jeho myšlenky, protože na jejich základě
jedná a protože přírodní zákony jsou, jaké jsou, a přizpůsobovat
se musíme my jim, nikoli naopak. Realita není „gumová“. Ignoruje-li člověk fakt,
že arzenik je něco jiného cukr, a že metanol je něco jiného než
voda, má to pro něj katastrofální následky, jako když ignoruje potřebu
správného čili morálního společenského systému.

Naproti tomu vy zpochybňujete všechno, kvůli čemu svobodu a kapitalismus
potřebujeme. Nezpochybňujete jen tu či onu morálku, dopouštíte se
něčeho ještě horšího. Rezignujete na morálku jako takovou. Kdokoli
hájí jakoukoli morálku, podle vás nepřípustně „káže“ o
morálce. Podle vás není možné říci, co je a co není správné. Žádné
objektivní měřítko hodnot neuznáváte. Neuznáváte totiž schopnost
člověka s jistotou poznávat. Proč je tedy kapitalismus dobrem?
Jak chcete svým subjektivismem přesvědčit své oponenty, pro které
je dobrem socialismus? Ocitáte se ve slepé uličce. Dobro totiž není
žádnou výslednicí spontánního svobodného chování, jak tvrdíte. Není
žádným produktem demokratického procesu. Iracionální myšlení, jednání
a zájmy, jakkoli jsou svobodné, nikdy nemůžou být dobrem. Dobro
je to, co objektivně podporuje lidský život a to jsme schopni pozorováním
důsledků lidského chování poznat a vyjádřit jistými obecnými principy,
v tomto případě morálními principy. Tyto principy nejsou ničím
spontánním. Jsou rozumovým, pojmovým uznáním, že existuje
na nás nezávislá realita přírodních zákonitostí a realita přirozenosti
člověka. A právě ta diktuje měřítko toho, co je správné, pokud je
naším cílem žít jako lidé a ne jako paraziti, nebo zotročená či
obětovaná zvířata. Realita je jen jedna a proto i pravda je jen
jedna, a úkolem je nalézt ji, nikoli ji jen hledat.

S: Vystupujete jako neuvěřitelně domýšlivý vizionář, pasujete se do
role samozvaného mesiáše a majitele pravdy. To už jsme tu zažili
a měli bychom si z toho vzít poučení. Nikdo přece není dokonalý
a vám ze všeho nejvíc chybí pokora.

O: Ano, pokoru rozhodně nemám. Právě pokora, tedy sebeponižování, sebenedůvěra
a nesmyslné ujišťování se o vlastní nedokonalosti či dokonce o přirozené
hříšnosti, a neschopnosti s jistotou poznávat, přímo vede k orientaci
na ostatní, na autority, na kolektiv a společenský „konsensus“.
Jenže přírodní zákony se nebudou ohýbat podle „konsensu“, fakta
existují nezávisle na nás, my je musíme rozumem poznávat a přizpůsobit
se jim, protože na tom záleží náš život. Vaše absurdní a destruktivní
klišé o „majiteli pravdy“ zásadně odmítám, protože pravda nemá žádného
„majitele“. Pravdivá je myšlenka, k níž člověk dospívá správnou
metodou poznání reality. Kdokoli správnou metodu používá, dospěje
ke stejnému, pravdivému závěru. Správnou metodou poznání rozhodně
není „dohoda s ostatními“, stejně tak jako jí není víra.

Komunisté nejsou zlem proto, že jsou přesvědčeni o své a jediné možné pravdě,
nýbrž proto, že důsledně obhajují kolektivismus, který pravdou není.
Komunismus není špatný proto, že projektuje principy společenského
systému na základě svých morálních kritérií, nýbrž proto, že jsou
to altruisticko-kolektivistická morální kritéria, která ignorují
realitu a prvotnost jednotlivce, popírají jeho život. Od socialistů
se komunisté neliší v principu ale jen v míře důslednosti jeho
praktického uplatnění.

S: A kde berete jistotu, že právě ta vaše metoda poznání je ta správná?

O: Beru ji z nesmazatelného a neuniknutelného
faktu, že existuje na nás nezávislá realita věcí a vztahů mezi nimi,
chcete-li přírodních zákonů. Naše vědomí na základě smyslově vnímaných
faktů vytváří pojmy, které nejsou ničím jiným než klasifikací vnímaných
jevů do skupin na základě společných znaků. Metodou tvorby pojmů
a jejich používání je logika, která je vposledku celá postavena
na jediném principu: věc je tím, čím je, a není současně něčím jiným.
Když říkám, že hájím rozum, mám na mysli schopnost člověka poznávat
realitu právě touto metodou a žádnou jinou. Samozřejmě, že oblastí
poznání se zabývá celý filozofický obor, tzv. epistemologie, ale
o to teď nejde. Chci vám ukázat, jak katastrofálního omylu se ve
své snaze hájit svobodu dopouštíte, když zpochybňujete rozum a jeho
schopnost s jistotou poznávat. Říkáte, že používat rozum v oblasti
společenských otázek je domýšlivé a nebezpečné. Říkáte tím, že kdokoli
chce hájit svobodu a kapitalismus, musí se nejprve zbavit své domýšlivosti,
tj. zahodit rozum, tj. musí nejprve zahodit ten hlavní důvod, proč
by měl svobodu a kapitalismus hájit.

S: Stále nevěřím, že rozum je důvodem kapitalismu. Proč nelze
svobodu a kapitalismus hájit prostě proto, že jsou podmínkou prosperity?

O: A proč bychom měli chtít prosperitu? A prosperitu koho? Jednotlivce
nebo společnosti? Má tedy člověk být egoistou a sledovat vlastní
prospěch a zájmy? Pokud ano, proč? A jak to víme? Vždyť dnes lidé
definují a používají pojmy jak chtějí. Co to vůbec je egoismus?
Místo abyste se zabýval těmito mnohem důležitějšími a hlubšími otázkami,
což by vás nakonec přivedlo k potřebě hájit schopnost rozumového
poznání, používáte beznadějnou skeptickou frázi „nikdo není majitelem
jediné pravdy“. Spoléhat se plně na rozum podle vás znamená být
na straně socialistů. Nic horšího nemůžete pro svobodu a kapitalismus
udělat, když budete i nadále hájit a šířit tento názor.

Pokud by se člověk nemohl řídit rozumem a neexistovalo by žádné objektivní
měřítko dobra, nedávaly by požadavek svobody a princip práv člověka
žádný smysl. A jakákoli argumentace mezi lidmi by něměla smysl.
Vodítkem jednání a nástrojem řešení trvalých a všudypřítomných konfliktů
by musela být nějaká autorita vládnoucí z pozice síly: bůh,
diktátor, vůdce gangu nebo třeba policie prosazující jakýkoli arbitrární
a tyranský zákon přijatý vůlí demokratické většiny.

S: Vy mě snad dokonce považujete za nepřítele kapitalismu? To není
pravda. Já jsem zásadně proti jakékoli tyranii, ať diktátora nebo
demokratické většiny. Já přece jen říkám, že každý má právo věřit
čemu chce a mít svůj názor na to, co je správné a co ne. Každý by
měl mít právo svobodně jednat, a stačí, když to samé nebude upírat
ostatním.

O: To vše sice říkáte, ale zároveň říkáte, že neexistuje jedna pravda,
každý může mít svou vlastní pravdu, nic neplatí absolutně.

S: Ano.

O: A já tvrdím, že pravda je jen jedna, protože realita je jen jedna,
A je A, tužka je tužka, papír je papír, lidská přirozenost je taková
a ne jiná, zákon identity je neuniknutelný. Toto mé tvrzení odporuje
tomu vašemu, ale vy to mé nijak nezpochybňujete, protože podle vás
nikdy nevíme nic jistě. V tom případě cokoli, co jste doposud
řekl, je zcela bezcenné, bezvýznamné, a marnil by čas ten, kdo by
vás bral vážně, protože každé své tvrzení implicitně doprovázíte dovětkem „možná se mýlím, nikdo
přece není majitelem pravdy“. Tedy ani vaše tvrzení, že „nikdo není
majitelem pravdy“ není třeba brát vážně, protože si vůbec nejste
jist, zda to tak je, vždyť přece nejste „majitelem pravdy“. Už vám
dochází, že z definice – stejně jako každý skeptik – popíráte
sám sebe?

S: To mě nikdy nenapadlo.

O: Přemýšlejte o tom, že právě zpochybňování rozumu je tou fundamentální
příčinou, proč dnes skutečně žijeme v tyranii demokratické většiny
a ne ve svobodné společnosti.