Peter Schwartz je předsedou správní rady Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut se zabývá šířením filozofie
Ayn Randové, autorky knih Atlas Shrugged a
The Fountainhead (vydán v českém
překladu pod názvem Zdroj).

Je morálka závislá na náboženství? Většina lidí věří, že ano, a to je hlavním
důvodem přitažlivosti americké náboženské pravice. Lidé věří, že bez víry
v náboženskou autoritu nemůžeme mít žádné morální hodnoty – žádné
absolutní morální principy, žádné černobílé rozlišování, žádnou pevně vytyčenou
hranici mezi dobrem a zlem – v každodenním životě ani v politice.
Z tohoto předpokladu vychází i nedávné tvrzení, že „stát odvozuje svou
autoritu od Boha“^[1],
protože údajně jen náboženská víra může zajistit morální
zábrany, podle kterých budou lidé omezovat svoje jednání.

A co vede lidi k tomuto bizarnímu předpokladu – předpokladu, že neexistuje
žádný racionální důvod, proč se zdržet vraždění, znásilňování nebo
anarchismu? Je to vytrvalý útok levice na morální hodnoty.

Socialisté typicky odmítají absolutní morální principy. Nikdo není bílý ani
černý, všichni jsme víceméně morálně šedí. Trvají například na tom, že zločinci
bychom neměli opovrhovat, ale považovat je za tragické produkty jejich
„sociálního prostředí“ – že mladé matky mají na sociální dávky stejný
nárok jako zaměstnanci na svoje výplaty, že odepřít sociální podporu na dítě
narozené v rodině, která už ji pobírá, znamená, podle prohlášení ACLU^[2],
„protiústavně donucením ovlivňovat reproduktivní rozhodnutí ženy“ – že Amerika
je morálně rovnocenná svým nepřátelům, že útoky z 11. září vyprovokovala
americká politika, a že americké „jednostranné“ vojenské akce v Iráku
se v ničem neliší od jakékoli násilné okupace jednoho státu druhým.

Z odporu k takovým rovnostářským a morální soudy odmítajícím absurditám pak
mnoho lidí v Americe odmítá to, co považuje za podstatu levice: sekularismus, a
snaží se nalézt morální hodnoty v náboženství.

To ale není správná alternativa. Sekularismus je prostě
pohled na svět, který odmítá náboženství; na druhé straně však to, co přijímá
může nebo nemusí být racionální. Absurdity levice pramení právě z její
iracionality – z jejího všeprostupujícího emocionalismu, jejího naléhání, že
dělat se má cokoli, o čem „cítíme že je správné“, z jejího tvrzení, že nejsou
žádné neměnné pravdy, z jejího kréda, že morálka je cokoli, co si kdo přeje.
Levice trvá na tom, že neexistují žádné objektivní principy, které by
potvrzovaly platnost morálních soudů. Levice odmítá logiku objektivních
standardů a vyzdvihuje libovůli subjektivismu, počínaje multikulturalistickým
tvrzením, že všechny společnosti – ať divošské nebo civilizované – jsou si
rovny, až po svou víru v nedefinovatelnou, „vyvíjející se“ ústavu. Odpůrci
levice by tedy měli zavrhnout ne sekularismus jako takový. Měli by zavrhnout
náhradu náboženské varianty iracionality – slepé víry – její sekulární
variantou: slepými pocity.

Skutečnou alternativou k levicovým frázím je morálka rozumu. Taková
morálka začíná u myšlenky, že život jednotlivce je primární hodnotou, a
identifikuje další hodnoty, které jsou prokazatelně nutné k zachování takového
života. Uznává, že přirozenost člověka vyžaduje, abychom řídili svůj život ne
na základě náhodných popudů nebo zvířecích instinktů, ale pomocí schopnosti,
která nás odlišuje od zvířat a na níž závisí naše existence: touto
schopností je racionalita.

Morální kodex individualismu, s rozumem jako hlavní hodnotou, hájí neměnné
principy a kategorické morální soudy. Vyžaduje například odsouzení iniciace
fyzické síly jako protikladu rozumu, nebo uznání, že mezi zločincem a slušným
člověkem existuje nepřeklenutelná morální propast.

Protože život vyžaduje, aby člověk vyráběl věci které potřebuje, je produktivita
morální hodnotou – a proto jsou pracovitý dělník a příživnický příjemce
sociálních dávek morálními protiklady. Protože život vyžaduje, aby člověk
používal svůj vlastní úsudek a nepřijímal pokorně tvrzení ostatních, je nezávislost
morální hodnotou – a proto je člověk (nebo stát), jenž se řídí svým vlastním
racionálním přesvědčením, morálním protikladem toho, kdo se podrobuje konsensu
svých sousedů (nebo OSN). Protože život vyžaduje myšlení, musí politický
systém, ve němž člověk žije, umožňit používání vlastního rozumu; tudíž svoboda
je morální hodnotou – a proto jsou Amerika jako obránce svobody a nepřátelé
Ameriky, kteří usilují o zničení svobody, morálními protiklady.

Morálka rozumu se staví proti relativismu a proti nerozlišující „toleranci“,
kterou propaguje levice.

Staví se ale i proti morálce založené na víře, a pokládá základy pro opravdovou
„kulturu života“. Individualismus potvrzuje vaši svrchovanost nad vaším
vlastním životem – a odmítá podřídit zachování vašeho života například snaze
zachovat život embryonálních kmenových buněk v nějaké Petriho misce.
Individualismus brání vaše nezcizitelné právo na váš život, včetně vašeho práva
jej ukončit – a hodnotí například opozici proti eutanazii jako znesvěcení
lidského života, protože nutit žít někoho, kdo si přeje zemřít není o nic méně
zlé než nutit zemřít někoho, kdo si přeje žít.

Morálka bez náboženství opravdu existuje – není to morálka dogmatických
příkazů, ale racionálních hodnot a neporušené úcty k životu jednotlivce.

Z anglického originálu Moral Values Without Religion přeložil Michal Kracík, Galtův institut
Únor 2006

---

^[1] Autorem výroku je Antonio Scalia, soudce amerického Nejvyššího soudu.
^[2] American Civil Liberties Union