Opět probíhají volby tentokrát do Evropského parlamentu a většina politických stran se snaží získat co nejlepší výsledek ve volbách a k tomu využívají různé techniky, prostředky a pojmy. Jedením z těchto pojmů je pojem Národní zájem. Tento pojem je využíván i ve stranických dokumentech a přitom je to pojem zcela falešný.
Pojem Národní zájem je složen ze dvou slov a to ze slov Národ a Zájem. V tomto slovním spojení je Národ entita schopná vlastního názoru už to je rozpor protože národ není entita schopná myslet, přemýšlet nebo provádět intelektuální činnost. Tuto schopnost má pouze člověk. Ve skutečnosti pojem Národ zahrnuje jedince žijící v určitém ohraničeném prostoru, co mají určité společné znaky, jako jsou kultura, historie, jazyk atd.
Podobně je to se slovem Zájem. Jelikož národ není entita schopná intelektuální činnosti tak není ani schopná určit si svůj cíl a zaměřit své jednání k tomuto cíli. Opět zde platí, že jedině člověk jako jedinec je schopen zaměřit svůj život a své dlouhodobé jednání k dosažení určitého cíle. To vychází z lidské podstaty jako cílově orientované bytosti.
Pokud nějací politici či diplomaté hovoří o tom, že hájí Národní zájem tak jen využívají nejasnost tohoto pojmu a využívají i toho že většina voličů rezignovala přemýšlet o pojmech. To co se snaží politici vydávat za Národní zájem je ve skutečnosti návrh nebo rozhodnutí o kterém si politici nepřejí, aby byla veřejná diskuze a debata zda jeto správné nebo nesprávné, komu prospívá a kdo bude tímto návrhem poškozen. Další důvod proč se něco označuje za Národní zájem je že každá potenciální opozice bude ve společnosti negativně vnímána, protože,,kdo by přece chtěl bojovat proti národnímu zájmu a blahu národa?"
Pojem Národní zájem je chápan jako určitý cíl a cesta k němu není specifikována. Z tohoto důvodu může být téměř jakýkoliv krok, ať je jakýkoliv, označen jako cesta k uskutečnění Národního zájmu a téměř cokoli lze takto ospravedlnit.
Z těchto důvodů je,,Národní zájem´´ zcela falešný pojem, ale pro všehoschopné politiky je to nabitá zbraň k prosazení a ospravedlnění jakékoliv politiky.
Jednotlivec může mít na něčem racionální zájem. Můžeme najít nějaký racionální zájem, který by byl společný pro všechny jednotlivce žijící v nějakém státě a nazvat ho "národním zájmem"? Mám za to, že ano. Může to být například zajištění obrany státu nebo fungující justice. Co třeba smlouva o volném obchodu s jiným státem? Proč ne. To bychom jinak museli říkat, že ta smlouva je v zájmu pana Horáčka, co vyrábí stoly a vyváží do Německa, pana Nováka, co si chce koupit britské sušenky, atd. a vyjmenovávat nakonec všechny. Klidně se může říct, že smlouva o volném obchodu je v zájmu České republiky, je naším národním zájmem.
Definovat racionálně národní zájmy a důsledně je hájit je jádro zahraniční politiky.
To, že základem je obrana individuálních práv občanů, tady asi psát nemusím.
To, co za "národním zájmem" schovávají současní politici je něco jiného. Oni jej používají pro kšeftování s dotacemi, regulacemi a pracovními místy. "Schválíme vám regulaci vysavačů a za to požadujeme o 100 miliónů víc na dotacích pro ČR a místo vyššího úředníka v odboru multikulturní politiky EU pro našeho člověka." Tvrdě vyjednávají s pocitem bojovníků za národní zájmy.
Navíc se snaží navodit dojem, že v EU jsou zájmy Německa, Francie atd. jiné než zájmy ČR. A nutností je bojovat za zájmy ČR proti zájmům jiných zemí. To není pravda. Všichni jsme lidé. Kapitalismus a svoboda jsou dobrem pro každého člověka. Francouz nebo Čech, Cikán nebo Žid, to je jedno. V tomto širším kontextu se podstata národních zájmů jednotlivých národů neliší.
Ve Vašem příspěvku tvrdíte, že existuje zájem, který by byl společný pro všechny jednotlivce žijící v nějakém státě. Toto tvrzení je ovšem neplatné. Jako příklad dáváte obranu státu, ovšem v každém státě se najdou jednotlivci, kteří neuznávají existenci státu (Anarchisté) a tudíž není v jejich zájmu obrana státu či odmítají jakoukoliv formu násilí (Pacifisté). Podobně je to s justicí. Smlouva o volném obchodu s ostatními státy nebudou zase podporovat jedinci, kteří jsou zaměřeni proti volnému obchodu (Nacionalisté, Komunisté atd.) Toto pak nemůžete nazývat národní zájem, protože jsou zde jedinci, co tento zájem nesdílí.
Pokud nějaká vláda, podepíše dohodu o volném obchodu, zlepší obranyschopnost státu či zefektivní justici tak primárně zastupuje zájem svých voličů (racionální jedinci co se rozhodli podpořit program jisté strany tím, že jí při volbách odevzdají svůj hlas) a nikoliv zájem celého národa.
Co se týká zahraniční politiky tak zde platí to, co platí o jakékoliv politice. Jejím cílem je naplnit program strany, který podpořila většina voličů během voleb, aby daná strana mohla být zvolena při následujících volbách.
Aby něco mohlo být považováno za Národní zájem tak Národ by musel být entita schopná přemýšlet. Pouze jedinci mají schopnost definovat a sledovat nějaký zájem a jenom oni ho mohou realizovat.
Anarchisti, pacifisté, komunisté atd. jednají v rozporu se svými zájmy. V rozporu s tím, co je pro ně dobré. Když anarchista nechce justici, pacifista armádu a komunista volný obchod tak poškozuje sám sebe. V jeho zájmu, z podstaty toho, že je člověk je něco jiného. Vůbec nezáleží na tom, že on to neví.
V zájmu člověka není to, co si arbitráně vymyslí nebo chybě odvodí. Logicky odvozeno z reality je v zájmu každého člověka jíst vyváženou stravu. Vegetariáni a vegani se můžou stavět na hlavu, ale co je v jejich zájmu(zde konkrétně prospívá jejich zdraví) nezmění. Můžou mít jiné názory, ty si určují sami, ale co je v jejich zájmu, diktuje realita.
Pokud vycházíme z toho, že pojem "zájem" není "co člověka zájímá", ale co je v "jeho zájmu," přispívá k jeho životu, jeho dobrem, tak já pro lidské bytosti vidím mnoho společných zájmů. Ani bych nebránil pojmům jako národní zájem, zájem politické strany, zájem rodiny.
To není zájem abstraktní pojmu národ/strana/rodina, ale společný zájem = to, co je společně v zájmu všech jednotliců. A vůbec bych do toho nemíchal to, co si o tom jednotlivci myslí.
Jsem přesvědčen, že co je ve společném zájmu definovat lze. I pro tak širokou skupinu jednotlivců jakou je národ. Vidím to naopak jako nebytné. Jsou věci, které může člověk udělat sám. A pak je spousta věcí, které sám neudělá. Vybudovat stát, založit firmu, vytvořit rodinu. Na to je potřeba víc jedinců se společným zájmem.
Co když má Pepa, Jan a Martin společně firmu. Je to taková pojmohrůza říct, že XY je v zájmu naší firmy. Já myslím, že ne. Nikdo si to určitě nepředstavuje tak, že by se Pepa, Jan a Martin obětovali v zájmu abstraktního pojmu firma. Může nastat i situace, že Jan a Martin si myslí, že by se nová pobočka otvírat neměla a Pepa chce novou pobočku otevřít. Co je v zájmu firmy, tj.Martina, Jana a Pepy? Realita ukáže bez ohledu na názor.
Zde je důležité že každý člověk je cílově orientovaný bytost a volí si cíle a má zájem (ve smysl usilovat o cíl, toužit po cíli) o jeho naplnění. Pro Anarchistu, jenž chce žít v bez omezení bude mít zájem (usilovat) na zrušení státního aparátů. Pacifista chce žít ve světě bez násilí (cíl) jeho zájem bude zrušit to, co produkuje násilí a tak bude v jeho zájmu co nejvíce omezit armádu a zbraně. Podobné je to s Komunistou.
V zájmu člověka je to co vede k danému cíli a cíl může být i zvolen iracionálně a chybně odvozen či naopak racionálně a logicky odvozen. To ovšem záleží na jedinci a jeho filozofii, povaze, schopnostech přemýšlet a na systému priorit a hodnot.
Pokud lidé mají podobné nebo stejné cíle a je v jejich zájmu spojit se je to v pořádku ať se jedná o rodinu či firmu. Když s někým chci založit rodinu tak si danou osobu vyberu na základě hodnot, které máme společné, fyzické přitažlivosti a oboustranném souhlasu, že budeme spolu. U firmy je to podobné hledám někoho s kým bych si nejvíce rozuměl a při řízení bychom byly dobří partneři. Zaměstnanci jsou také přijati po oboustranné dohodě a akceptaci podmínek u obojího je to dobrovolné. Při zakládání státu jdou za vámi lidi, co mají společné ideje a hodnoty (např. George Washingtona následovaly lidé protože měli podobné hodnoty a přidávali se dobrovolně kdo byl proti postavil se na stranu Britů.) U dlouhodobě existujících států jako je Česká republika tento princip dobrovolnosti mizí. Nikdo se neptá, zda chcete nebo nechcete být občanem, pokud se zde narodíte automaticky jste občanem a nezáleží na tom, jaké máte hodnoty, filozofii a názory. Z toho plyne, že stát je tvořen obří masou jedinců, které spojuje pouze územní příslušnost (popřípadě jazyk, kultura a historie to ovšem záleží na konkrétním stát). A tak je samozřejmé že budou mít rozdílný systém hodnot, priority, cíle a způsob jak tento cíl dosáhnout a jak definují co je v jejich zájmu (konkrétní kroky co vedou k cíli).
Pokud bychom uplatnili tuto myšlenku cituji:,, společný zájem = to, co je společně v zájmu všech jednotlivců. A vůbec bych do toho nemíchal to, co si o tom jednotlivci myslí. ´´ Tak se jedná o kolektivistickou diktaturu např. Společný zájem (cíl) je mít dostatek potravin a v rámci tohoto ,,Národního zájmu (usilování o cíl)´´ budou schváleny dotace do zemědělství, aby se
zvýšila produkce potravin. To je to nebezpečí národního zájmu, o kterém jsem psal.
V příkladu s Pepou, Jan a Martinem a jejich pobočkou. Je lepší říci, že XY je v zájmu členů představenstva. Jediné co realita ukáže je, zda rozhodnutí bylo správné či nikoliv a i to může být problém, protože těžko se dá odhadnout, jaký by neexistující pobočka přinesla zisk.
"Logicky odvozeno z reality je v zájmu každého člověka jíst vyváženou stravu."
Ale to rozhodně není odvozeno logicky. Chápu Vaši myšlenku, že člověk je omylný a může činit věci, které jsou v rozporu s jeho vlastními zájmy. Což třeba pochopí později (ke své lítosti), nebo nikdy.
Zájmy člověka ale nejsou objektivní. Ty jsou odvozené z osobních preferencí. Tedy příklad toho vegetariána: Maso mu nechutná. Jíst zvířata se mu ekluje (Představte si, že by nějaký vědecký průzkum zjistil, že pojídáním lidského masa člověk mládne…) Ale hlavně jeho zdraví pro něj není priorita. Třeba proto, že žije s hnusnou zlou manželkou a nebaví ho život. Zase to doháním do extrémů, já vím. Ale chci tím říct, že priority si musí nastavit každý sám. Vyplývají z jeho povahy, dispozic a prostředí, ve kterém žije. To za něj nikdo neudělá a NESMÍ dělat. No a zájmy jsou až derivát priorit…