Alex Epstein je spolupracovníkem Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut šíří Objektivismus, filozofii Ayn Randové, autorky knih Atlas Shrugged a The Fountainhead (Zdroj).

Čelní američtí poskytovatelé internetového připojení vynaložili mnoho let a miliardy dolarů na rozvoj svých celokontinentálních sítí, které tvoří páteř Internetu. Nyní mají v úmyslu dosahovat zisku nabídkou nových zajímavých služeb. Jedním z plánů je udělovat určitým webovým stránkám vyšší datovou prioritu a zajistit tak „kvalitu služeb“ – rychlost, frekvenci a spolehlivost, s jakou jsou data přenášena. To má umožnit poskytovatelům obsahu nabídnout vysokou kvalitu přenášeného televizního vysílání a videokonferencí, nebo rozvinutý lékařský dohled na dálku, bez prodlev a nespolehlivosti, jež dnes Internet sužují.
Upřednostňování dat je však naneštěstí zuřivě odmítáno zastánci tzv. „Internetové neutrality“ – myšlenky, kterou se loňského roku snažili politici a aktivisté neúspěšně prosadit formou zákona, ale která je znovu vzkříšena. Senátor Byron Dorgan, čelní obhájce přijetí legislativy „internetové neutrality“, kterou podpořily Microsoft, Google a mnoho dalších softwarových společností, slíbil minulý týden na summitu Future of Music Policy, že tlak na uzákonění bude pokračovat. Za potlesku účastníků prohlásil, že Američané se musí „bránit a vyjádřit, že jde o důležitou věc ve prospěch zájmů naší země.“
Co přesně internetová neutralita znamená? Jde o myšlenku, že poskytovatelé připojení by neměli upřednostňovat některé typy dat před jinými; jejich sítě mají být ve vztahu k datům, které přenášejí, „neutrální“. Internetová neutralita podporuje názor, že jestliže mají poskytovatelé možnost preferovat data určitých webových stránek, mohou drasticky zpomalit nepodporované nebo méně bohaté weby a tím snížit jejich schopnost nabízet obsah a provádět inovace. Koalice internetové neutrality varuje: „Pokud jste začínající podnikatel, může vám být zabráněno poskytnout na internetu něco skvělého.“
Takové scénáře však nedávají žádný ekonomický smysl. Nabízet svým zákazníkům pomalý, nespolehlivý, natož nefunkční přístup k webovým stránkám by pro každého z navzájem si konkurujících poskytovatelů znamenalo komerční sebevraždu. Co se týče inovací, provozovatelé webů mají možnost používat standardní, neupřednostňující internetové služby, jež by měli  poskytovatelé připojení motivaci zachovat na rozumné rychlosti za pomoci rozšíření svého celkového přenosového pásma (což také soustavně činí). Skutečnost, že tyto služby budou oproti prémiovým službám pomalejší, neznamená, že budou pomalé, stejně jako rozhodnutí UPS nabízet dodávky přes noc nevedlo k degradaci jejich standardních dodávkových služeb. Tím, že by  nabízely provozovatelům webových stránek možnosti, které dříve poskytovány nebyly, by prémiové internetové služby inovace umožnily, a nikoliv utlumily.

Strašení, že poskytovatelé budou nabízet pomalý přístup k určitým webovým stránkám, je pouze kouřovou clonou, která má zakrýt pravý cíl zastánců internetové neutrality: zabránit komukoliv získat kvalitnější a výhodnější přístup k zákazníkům. V představách obhájců internetové neutrality je internet „společensky vlastněnou“ entitou, na kterou mají všichni provozovatelé stejný nárok a zaručený „rovný přístup.“ Jak říká heslo sdružení internetové neutrality: „Je to naše síť.“

Jenomže není.

Internet není kolektivistickou komunou; je to svobodné, dobrovolné a soukromé spojení jednotlivců a firem harmonicky sledující své vlastní cíle. (Ačkoli byl internet založen jako vládou podporovaný projekt, dnes ve svém rozvinutém stavu je dílem soukromých provozovatelů sítí, hardwarových společnosti, poskytovatelů obsahu, a zákazníků.) Protože internet je založen na dobrovolných vztazích, nikdo si nemůže vynucovat reklamní prostor, šířku pásma, publicitu nebo síťovou prioritu. Ti, kteří tyto hodnoty vytvořili, mají právo je využívat a těžit z nich podle svého uvážení. Google nemá o nic větší právo žádat po Verizonu, aby se se svou sítí choval vůči všem „neutrálně“, než má Verizon právo žádat na Googlu, aby svůj velmi atraktivní reklamní prostor nabízel všem „neutrálně“.

Jediná věc, kde si jsou všichni uživatelé internetu rovni, je stejná svoboda k dobrovolnému jednání s ostatními. To znamená, že mají stejnou svobodu k soupeření o přenosovou kapacitu, peníze a nadání druhých – ale nemají nárok na rovný, nezasloužený podíl.

Uživatelé internetu mají svobodu nabízet a profitovat z jakéhokoliv produktu, služby nebo obsahu, který budou pokládat za neobyčejný zdroj uspokojení a inovací. Internetová neutralita by tuto svobodu internetových poskytovatelů popřela. Popřela by jejich právo na rozvíjení kreativních, inovativních a ziskových aktivit v rámci svých sítí – ve jménu těch, kteří požadují jejich přenosovou kapacitu, ale nejsou schopni nebo ochotni ji získat na svobodném trhu.

Široká podpora internetové neutrality mezi úspěšnými internetovými společnostmi, jako je Google, Microsoft, Yahoo, eBay a Amazon, je krátkozraká a zavrženíhodná. Tyto společnosti, jimž přinesla neomezená svoboda internetu nesmírný prospěch, se dnes, pod egalitářskou vlajkou „rovného přístupu“, snaží stejnou svobodu odepřít inovativním poskytovatelům a ambiciózním konkurentům. Je to výzva pro další vychytralé neumětely, aby se snažili požadovat „rovný přístup“ k jejich těžce vydobytým zdrojům; a opravdu, Google byl v loňském roce obžalován, protože jeho patentovaný internetový vyhledávač údajně nespravedlivě klasifikuje určité společnosti.

Internet je pro naši civilizaci jednou z velkých bašt svobody a inovací. Aby jí zůstal i nadále, musíme odmítnout nejnovější snahy o „internetovou neutralitu.“

Přeložil Luboš Zálom
březen 2008