Alex Epstein je spolupracovníkem Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut šíří filozofii Ayn Randové, autorky knih Atlas Shrugged a The Fountainhead (Zdroj).

Demokratičtí a republikánští kandidáti na prezidenta spolu diskutují téměř na jakékoliv téma – ale takřka všichni se shodnou na jedné věci: Amerika čelí krizi „nerovnosti příjmů.“ Bohatí bohatnou, říká ohraná písnička, zatímco chudí a střední třída jsou bržděni stagnujícími platy, mizerným školstvím a rostoucími náklady na lékařskou péči. Řešením jsou prý další vládní zásahy: vynakládat víc financí na školství, poskytovat „všeobecnou zdravotní péči“ a zvyšovat růst platů pomocí zvyšování minimální mzdy a zákonů na podporu odborů.

Ale všechna tato provolání se zakládají na falešném předpokladu – že nerovnost příjmů představuje zlo. Zatímco některé problémy, na které jejich kritici poukazují, jsou legitimními záležitostmi, nerovnost příjmů není. Nerovnost příjmů je přirozená a žádoucí součást svobodné, prosperující společnosti.

Kritika nerovnosti příjmů se vždy zakládá na určitém způsobu řeči. Například se prohlašuje, že bohatší Američané ovládají nespravedlivý podíl našeho národního bohatství. Z takové řeči vyplývá, že americké bohatství je společným koláčem, z něhož každému z nás patří rovný díl.

Nic takového však neexistuje.

Obrovské bohatství Ameriky bylo vytvořeno – produktivní činností a dobrovolnými smlouvami jednotlivců. A jednotlivci nemusejí nutně vytvářet stejné množství bohatství. Porovnejme hodnoty vytvořené podnikatelem, jehož počítačový program je dychtivě kupován miliony spotřebitelů, a pokladním v prodejně, kde je tento výrobek nabízen. Kořenem obrovských rozdílů v příjmech jsou takovéto nesmírné rozdíly v produktivitě, které mohou být způsobeny obrovskými rozdíly ve schopnostech, pracovní morálce, zájmech a vůli.

Protože jakékoliv bohatství musí být vytvořeno, právem patří těm, kteří jej vyprodukovali (nebo byli vybráni za příjemce), a nikdo nemá právo prohlašovat, že si zaslouží bohatství vyprodukované druhými. Jestliže si někdo přeje získat víc peněz, může svobodně vstoupit do nového oboru, získat nové dovednosti, otevřít vlastní podnik, nebo udělat cokoliv jiného, co mu umožní vytvořit větší hodnotu.

Často se naznačuje, že bohatí bohatnou na úkor všech ostatních – že pokud někdo dostane velký kus koláče, na ostatní zůstanou pouhé drobky. Jenomže pravý opak je pravdou. Protože bohatství (včetně koláčů) je vytvářeno, může ho existovat neomezené množství – a blahobyt jednoho nemůže druhým zabránit, aby vytvářeli a těšili se ze svého vlastního bohatství. A nejen to, majetek vytvořený těmi nejbohatšími Američany činí mnohem produktivnějšími a bohatšími nás všechny.

Přemýšlejme, jak nejbohatší jednotlivci v jakékoliv svobodné ekonomice, tedy podnikatelé, vydělávají peníze. Podnikatelská činnost znamená řízení produktivních aktivit, které efektivně koordinují lidskou sílu, zdroje a nástroje za účelem vytvoření hodnotných produktů. Obchodníci dosahují zisku tehdy, když přinášejí na trh hodnotné produkty za vhodnou cenu; a tudíž neustále nabízejí více levnějších a kvalitnějších produktů, které si každý může koupit. Obchodníci dosahují zisku, jestliže umožňují druhým být produktivnější; a tudíž se neustále snaží vytvářet nová pracovní místa, která mohou zlepšovat konečné výsledky podniku, a poskytují svým zaměstnancům tolik produktivitu zvyšujících pomůcek a techologií, kolik jen mohou.

Obchodníci a jejich snaha o zisk je onou hybnou silou, která stojí za nevyčíslitelným nárůstem naší životní úrovně během posledních 150 let – a ekonomická historie ukazuje, že čím svobodněji mohou obchodníci vydělávat peníze, tím vyšší je nárůst produktivity a příjmů na všech úrovních.

Čím tedy vysvětlit nedostatečné možnosti vzdělávání, rostoucí náklady na zdravotnictví a stagnující mzdy, které mnoho Američanů pokládá za vážný problém?

Státní aktivity jsou založené na stejné egalitářské mentalitě, která odmítá „nerovnost příjmů.“ Ve jménu poskytnutí „rovného přístupu“ ke vzdělání a zdravotní péči pro občany stát v podstatě tyto oblasti ovládl a uvalil na výrobce i spotřebitele ochromující regulace. Ve jménu rovnosti příjmů nařizuje minimální mzdu a zákony proti propouštění, které novým zájemcům o zaměstnanání brání v přístupu na pracovní trh. Ve jménu naší ochrany před údajným zlem bohatého, velkého byznysu nařizuje nekonečnou řadu regulací, které dopadají na každý podnik, snižují produktivitu všech a ztěžují možnost úspěchu nově vzniklým podnikům.

V Americe by rovnost měla znamenat pouze jedno: svobodu pro všechny. Pokud by obchod a platy byly deregulovány, dočkali bychom se neuvěřitelného nárůstu ekonomických příležitostí. Pokud by vzdělání a zdravotnictví bylo ponecháno svobodné volbě, a američtí podnikatelé, lékaři a učitelé by měli svobodu nabízet vzdělání a zdravotní péči na všech možných cenových stupních, dočkali bychom se stejné kvality a vývoje cen jako tomu je u počítačů nebo plochých televizorů. Ale tyto výhody, které přináší svoboda, jsou podmíněny tím, že uznáme morální právo každého jednotlivce mít užitek z čehokoliv, co vyprodukuje. A že uznáme, že nikdo z nás nemá právo něco získat výměnou za nic.

Přeložil Luboš Zálom
srpen 2007