Profesionalizace armády se i u nás konečně
stala vážným politickým tématem, s nemalou nadějí na brzké zákonné
ukotvení. I když se jedná o významný a správný krok, je podepírán falešnými
argumenty. Nejde tedy o žádoucí zásadní posun v politickém a
morálním myšlení těch, kdo jej prosazují.
Nejdůležitějším příspěvkem Ayn Randové pro ekonomii je racionální epistemologie.
Často se v tisku píše o kapitalismu v Čechách a před časem se dokonce president Václav Havel rozhovořil o tzv. „mafiánském kapitalismu“. Skutečnost je ale taková, že zde nikdy nic, co by i jen vzdáleně připomínalo kapitalismus, nebylo, a použití výrazu „mafiánský kapitalismus“ jen svědčí o zásadním nepochopení tohoto systému v nejvyšších vládních kruzích.
Ředitel Občanského institutu, pan Semín (MFD, 17. 4. 01 jistě dobře ví, že potrat není „usmrcením osoby před vlastním narozením“, ačkoli tvrdí opak To jen náboženští mystikové, které reprezentuje, se uchylují k záměrnému pojmovému překrucování, aby co nejvíce očernili člověka, který sleduje svůj vlastní život a prospěch a aby vyzdvihli morálku sebeobětování, která je vlastní náboženské ideologii.
Lidstvo stojí tváří v tvář vážnému nebezpečí“, říká dr. Michael Berliner z The Ayn Rand Institute, „nebezpečí nepochází z kyselých dešťů, globálního oteplování, smogu nebo kácení deštných pralesů, jak se nás ekologové snaží přesvědčit. Hrozbou pro lidstvo je ekologie.“
Vystoupení ministra zdravotnictví Fišera na nedávném
panelu Centra pro ekonomiku a politiku naznačovalo, že fundamentální diskuse o
reformách zdravotnictví je odbornou otázkou z oblasti medicíny a
zdravotnictví. Není tomu tak. Kořenem všech koncepčních i konkrétních
střetů je filozofický spor mezi
racionálním egoismem a morálkou sebeobětování, mezi individualismem a kolektivismem.
Primární diskuse se tudíž musí odehrát na poli morálky.
Lidstvo stojí tváří v tvář vážnému nebezpečí. Nebezpečí nepochází z kyselých dešťů, globálního oteplování, smogu nebo z kácení deštných pralesů, jak se nás environmentalisté snaží přesvědčit. Hrozbou pro lidstvo je environmentalismus.
Fundamentálním cílem environmetalistů není čistý vzduch a čistá voda ale zničení technologicko-průmyslové civilizace. Jejich cílem není rozvoj lidského zdraví, lidského štěstí a lidského života, ale nelidský svět, kde je „příroda“ uctívána jako totem primitivních náboženství.
Stát v racionální společnosti má jedinou funkci – chránit individuální práva. Jakákoli angažovanost státu ve vysílání a jakákoli jeho regulace je nesmyslná, popírá funkci státu a pošlapává práva soukromých subjektů. Všechny tradiční argumenty, kterými je etatismus ve vysílání hájen, jsou falešné.
Koncem září 2000 se v Praze uskutečnilo výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové banky (WB). Od politiků a mnoha ekonomů jsme mnohokrát slyšeli a jistě uslyšíme, jak velkým oceněním úspěchů naší transformace je skutečnost, že Praha hostila prestižní setkání světových finančních představitelů, jak prospěšné je působení těchto institucí a jak významné jsou jejich zásluhy o celosvětový ekonomický rozvoj.
Klíčovou součástí tradičního výkladu veřejných financí a tzv. ekonomie blahobytu
(welfare economics) je teorie veřejných statků. Koncept veřejných statků
zasazený do normativního rámce Pareto-optimality slouží jako hlavní
ospravedlnění státních zásahů do hospodářství, resp. do života lidí obecně.
Z falešných či nesprávně používaných pojmů nutně vyplývají iracionální ideologie, a to i morální a politické. Vyvrátit kořen, ze kterého rostou všechny zhoubné a životunebezpečné ideologie, nevyžaduje nic jiného než přísnou logiku při tvorbě a aplikaci pojmů.
Po mnoha desetiletích smutných výsledků státního vměšování do hospodářství přirozeně vzrostl zájem o studium chování jednotlivců v jejich rolích aktivních účastníků kolektivního politického rozhodování. Reakci teoretiků veřejné volby na závěry ekonomie blahobytu lze v podstatě shrnout do třech slov: stát také selhává. James Buchanan vyjadřuje normativní implikace školy veřejné volby velmi zřetelně, když uvádí, že„veřejná volba nabízí teorii státního selhání plně srovnatelnou s teorií tržního selhání, která vyplynula z teoretické ekonomie blahobytu třicátých a čtyřicátých let.“
Představte si, že vám někdo drží u hlavy pistoli a požaduje peníze. Myslím, že v takovém případě je pro vás celkem bezvýznamné, o jaký druh pistole se jedná a jakou má ráži. Nezajímá vás, zda útočníkem je usměvavý blonďák nebo zamračený brunet. Jste nevinen, a jde vám především o to, že na vás někdo páchá násilí, ačkoli jste k němu nezavdal sebemenší příčinu.
Fundamentální diskuse o transformaci zdravotnictví není odbornou otázkou z oblasti medicíny a zdravotnictví. To neznamená, že ji nemohou a nemají vést lékaři. Mohou a nepochybně by měli (protože oni jsou největší obětí iracionality etatismu ve zdravotnictví), avšak nikoli jako lékaři, nýbrž jako lidé hájící jisté obecné filozofické myšlenky.
Vystoupení na Ideové konferenci ODS, 29.-30. 5. 1999