Každý, kdo dnes čte noviny a sleduje televizi, čas od času nutně narazí na slovní spojení „extrémní pravice“ a „ultrapravice“. Novináři je denně používají pro označení rasistických skupin, které se hlásí k násilí a omezování individuální svobody ve prospěch jiné rasy či národa. Používání nálepky „extrémní pravice“ pro označení těchto kolektivistických a militantních skupin je absurdní a urážlivé. Jde o skryté vytváření nesmyslné spojnice mezi násilím či jakýmkoli zlem a politickou pravicí. Do pojmu pravice se tak neoprávněně propašovává negativní obsah.
Ačkoli geneze slovního spojení „extrémní pravice“ není přesně zmapována, jedno je jisté a snadno prokazatelné: Komunistické televizní pořady, např. Aktuality či Televizní noviny ze 70. a 80. let, tato spojení omílaly pořád dokola. K pojmu „kapitalistická pravice“ komunistický propagandista přidával pojem „extrémní“ a přitom popisoval neonacistické demonstrace s západním Německu. Na obrazovce se objevili mladí lidé někde v Mnichově v černých uniformách a s neonacistickými symboly. „Jsou to kapitalističtí pravičáci a chovají se extrémně“, tvrdil komunistický redaktor. Řekl sice „extrémně“, ale měl na mysli nemravně, násilnicky, Řekl „extrémní“, ale měl přitom na mysli „zlý“ „nenávistný“ a „plný rasismu“. Trik komunistického žurnalisty byl v tom, že zcela záměrně jako do kbelíku přimíchal do pojmu „extrémní“ negativní morální obsah. Potom celý kbelík špíny vychrstl na slovo pravice.
Podobný trik komunisté zkoušeli celá desetiletí i s pojmem kapitalismus. Učitelé ve školách interpretovali pojem kapitalismus jako systém, ve kterém kapitalisté pálí obilí v pecích a vyváží na skládky kamióny čerstvých rajčat. Metodický pokyn z ministerstva tehdy přímo přikazoval hledat a spojovat společensky odpudivé jevy se slovem kapitalismus. Šlo o to definovat pojem kapitalismus ve vědomí dětí jako systém, který je nerozlučně spojený mimo jiné i s nemravným plýtváním. Diskreditace pojmu kapitalismus se docela zdařila. Zeptejte se lidí, vychovaných před rokem 1989, jaké obsahové znaky jim vytanou na mysli při vyslovení pojmu kapitalismus? Zpravidla budou odpovídat: bída, zločinnost, agresivní militarismus, vykořisťování člověka apod. Přitom správná definice kapitalismu zní „společenský systém chránící individuální práva jednotlivců“.
Spojování odpudivých a negativních znaků se jménem protivníka nebo s pojmem, který má pro nepřítele klíčový význam, je prosté očerňování. Hodí se především pro situace, kdy v diskusi dojdou argumenty a potřebujete rychle poškodit protivníka před větší skupinou lidí, o kterých víte, že o problému nebudou příliš přemýšlet. Chcete-li napadnout například politický program opozice, nemusíte předkládat důvody proč je nerealistický, prostě ho označíte za „virtuální realitu“. Neargumentujete, jen vymýšlíte jazykové konstrukce, které na protivníka přenášejí nějaké negativní hodnoty. V tomto případu prostřednictvím pojmu „virtuální“ se na pojem „program“ přehodí negativní znak „nerealistický“ či „v praxi neuskutečnitelný“.
Pojmy extrémní pravice, ultra-pravice atd. jsou podobně vytvořenými absurditami. Samotný pojem extrém ve skutečnosti znamená velkou odchylku od průměru či normy, avšak sám o sobě žádný mravní obsah nemá. Ten, kdo ho do tohoto pojmu přimíchal, tak učinil zcela záměrně, a s politickým cílem. Jméno manipulanta nevypátráme, ale téměř s jistotou lze říci, že se jednalo o kolektivisticky smýšlejícího intelektuála, který zcela záměrně ukázal na rasisty a zcela záměrně neřekl rasisté. Přenesl místo toho pozornost na svého úhlavního politického nepřítele, pravici, a řekl: „no jistě, tito odpudiví výrostci patří k pravici“ a „ovšem, poněkud extrémní “.
Pojem „extrémní pravice“ je nesmyslný a nesmíme ho přecházet. Kohokoli, kdo jej užívá, je třeba zastavit a zásadně odmítnout celé tvrzení, v němž se tento ničivý antipojem vyskytuje.
Myslím, že objektivismus pojem extrémní označuje za falešný. Ale někdy se extremismus chápe jako radikalismus – a ten pojem objektivisté používají, sami přeci radikálové jsou.
Mně to připadá, že termín extremismus je produkt současného filosofického klimatu, ve kterém přece nic není černobílé, ve kterém se nezachází do krajností. Zastávání jasných principů prý mělo za výsledek komunismus a nacismus, a tak drží se dogmatu, že žádných principů se nesmíme absolutně držet, koneckonců nic přece jistě nevíme.
Nevíte někdo jak je to s „radikální pravicí“ v těch zemích, kde se povinně NEvyučoval marxismus-leninismus? Jsou tam radikální prokapitalisté také spojováni s fašisty?
Mohl by to být někdo, kdo už nemá trému?