Částečně autonomní existence některých sektorů evropské společnosti, jež ještě nejsou zcela  ovlivňovány mocenským centrem EU, stále ospravedlňuje označení režimu Evropské Unie jako ne-totalitního, nicméně směřování režimu k totalitnímu pólu je prokazatelné. Bruselský establishment je pevně rozhodnut uskutečnit svůj ideál centrálně řízené Evropy, jejíž politický režim se zdá být jakousi novodobou směsí korporativistické diktatury a socialistického vysávání.

Příčinou totality však není nějaká mimořádná schopnost po moci lačnících politiků manipulovat masy. Skutečnou příčinou je sebeobětní morálka a kolektivistické myšlení drtivé většiny nás Evropanů. Je to myšlení, které individuální racionální zájem o svůj vlastní život a sledování racionálního vlastního prospěchu považuje za morálně vadné. Dle této mentality je ušlechtilé starat se především o druhé, nikoli o sebe. Ideálem této morálky je trpět pro blaho a soudržnost  kolektivu a nechat se okrádat ve veřejném zájmu. Generovat zisk je podle tohoto myšlení přinejmenším mravně podezřelé a neregulovaná odvětví jsou otevřeným zdrojem zla a diskriminace spotřebitele. Evropská politika směřující k ustanovení diktatury se nese právě na vlně těchto morálních postojů.

Každý, kdo se závistivě  raduje, že všeobecně neoblíbeným bankéřům byly omezeny mzdy, každý, kdo schvaluje či omlouvá daňovou konfiskaci, každý, kdo využívá své zrůdné demokratické volební právo na krádež cizího, přispívá svým dílem ke vzniku nové diktatury. Milióny lidí budou zaskočeny, že tyranie dolehne dříve nebo později také na ně samotné. Politická situace v EU v roce 2013 je stále ještě přechodný stav, ve kterém však k instalaci totalitního režimu existuje otevřená cesta. Obrat této politické trajektorie je v dohledné době nepravděpodobný. Proč? Protože politka víceméně odráží myšlení lidí a především jejich morální přesvědčení, a to není možné změnit za rok, ani za deset let. Bez fundamentální změny v morálce není naděje na trvalou změnu v politice. Před několika dny zemřela Margaret Thatcherová, jedna z nejlepších politických osobností 20. století. Její racionální, principiální a velmi úspěšná politika změnila tvář Británie. Ale ne nadlouho. Její reformy nutně nakonec narazily na opačné myšlení těch, které se snažila přesvědčit. Problém nebyl v ní, ale v oněch miliónech Britů, kteří, kteří, na rozdíl od ní,  přemýšlejí kolektivisticky. A přemýšlejí tak lidé samozřejmě nejen v Británii, ale na celém světě. V Evropě dnes žijeme již druhou polovinu příběhu knihy Atlas Shrugged, knihy, která ukazuje, kam dospěje svět, který zatratil racionální sledování vlastního prospěchu, a zájem o sebe sama.