Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Filozofie Svoboda vs. neomezená vláda většiny
Vydáno dne 17. 05. 2006 (čteno 3783×)

Peter Schwartz

Peter Schwartz je významným spolupracovníkem Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut se zabývá šířením filozofie Ayn Randové, autorky knih Atlas Shrugged a The Fountainhead (vydán v českém překladu pod názvem Zdroj).

Americká zahraniční politika vyústila v bizarním rozporu. Prezident Bush tvrdí, že usiluje o svobodu ve světě, aby zajistil Američanům větší bezpečnost. Avšak výsledky jeho snažení – ještě horlivější přívrženci terorismu v Palestinské samosprávě, a vyhlídky na nástup teokracie v Iráku – pro nás znamenají naopak zvýšení nebezpečí.

Příčinou tohoto neúspěchu je Bushova beznadějná představa, že tyranii lze odstranit uspořádáním voleb. Tento názor pramení z široce rozšířeného a zmateného zaměňování pojmů svoboda a demokracie.

Zeptáme-li se typického Američana, zda mají existovat meze toho, co smí stát dělat, odpoví „ano“. Uvědomuje si, že každý z nás má práva, která nesmí žádný zákon porušit či vymazat, i kdyby byl sebevíce populární a získal si jakoukoli veřejnou podporu. Obhájce demokracie by však nesouhlasil.

Podstatou demokracie je neomezená vláda většiny. Dle tohoto pojetí stát nemá být ve svém jednání omezen, jakmile takové jednání schválí většinové hlasování. Toto pojetí státu je založeno na myšlence, že funkcí státu je prosazení „vůle lidu“. O tomto pojetí se nyní snažíme přesvědčit Iráčany, Palestince a Afgánce, když jim říkáme, že legitimita jejich nových vlád spočívá v jejich demokratickém schválení.

A právě toto pojetí bylo odmítnuto při založení Spojených států.

Definičním znakem Ameriky je svoboda. Svoboda existuje tehdy, je-li stát omezen, přičemž omezení je určeno principem individuálních práv. Amerika byla založena jako republika, jejíž stát je omezen pouze na ochranu našich nezcizitelných práv, a tento systém by neměl být nazýván „demokracií“. Můžeme tudíž svobodně kritizovat své sousedy, naši společnost, stát – bez ohledu na to, kolik lidí si přeje uvalit na projev názorů cenzuru. Pokud se však měřítkem stane „vůle lidu“, nemá jednotlivec žádná práva, jen dočasná svolení, která mu mohou být udělena či odňata podle momentálních nálad veřejného mínění. Zakladatelé Spojených států chápali, že tyranie většiny může být stejným zlem jako tyranie absolutistického monarchy.

Ano, máme možnost hlasovat – tím se ale míra svobody neměří. Ostatně i diktatury pořádají oficiální volby. Pouze v kontextu svobody – v němž nelze individuální práva hlasováním „vymazat“ – dostává hlasování smysl a získává legitimitu. Ve skutečně svobodné zemi se hlasování týká pouze konkrétních detailů ochrany individuálních práv. Neexistuje žádné morální „právo“ ta opravdová práva pošlapat.

Bohužel, většina Američanů, podobně jako pan Bush, používá vzájemně protichůdné pojmy „svoboda“ a „demokracie“ jako synonyma, jako vzájemně zaměnitelné termíny. Někdy naše vláda vyzdvihuje prvotnost individuálních práv a život člověka, jeho svobodu a majetek považuje za nedotknutelné hodnoty. V mnoha jiných případech ta samá práva popírá, když jako prioritu vyzdvihuje přání většiny – ať se jedná o konfiskaci soukromého majetku protože většina ho chce pro „veřejné použití“, nebo možnost asistovaného ukončení života, pro kterou se rozhodne člověk v konečné fázi nevyléčitelné nemoci, a která je mu upřena, protože většina považuje sebevraždu za něco odpudivého.

Dnes naše zahraniční politika zaujímá tento druhý přístup. Prohlašujeme, že naším zásadním cílem na Blízkém východě je dát lidem možnost hlasovat – bez ohledu na to, zda mají zájem o svobodu. Až pak ale šíitská, proíránská většina prosadí v Iráku svou teologii, nebo až palestinští sebevražední atentátníci vyplní svůj z voleb získaný mandát tím, že rozmetají na kousky skupiny školních dětí – na jakém základě pak budeme moci cokoli namítat? Vždyť oba případy budou věrně odrážet princip demokracie! Jak správně uvedl mluvčí Hamásu poté, co Hamás zvítězil v demokratických volbách: „Děkujeme Spojeným státům, že nám daly tuto zbraň demokracie ... Spojené státy se teď nemohou k demokraticky zvolené správě obracet zády“. Palestinci pohrdají svobodou – mají však demokracii.

Iráčané možná odmítnou svobodu, a v tom případě budeme muset zajistit naši bezpečnost proti jejich případné hrozbě pouze vojenskou silou, jež byla dosud zoufale neúčinná. Pokud tam ale chceme nahradit tyranii svobodou, musíme nejprve ukázat, co je svoboda. Před tím, než jsme vůbec umožnili zvažovat konání nějakých voleb, měli jsme šířit a prosazovat myšlenky a instituce svobodné společnosti. Například jsme měli vytvořit novou ústavu – jako jsme to učinili po druhé světové válce v Japonsku. Místo toho jsme ustupovali a odvolávali se na „vůli lidu“ – lidu, který nechápe obsah individuálních práv. Podpořili jsme vznik despotické ústavy, která odmítá intelektuální svobodu ve prospěch vynucené poslušnosti vůči Koránu a která odmítá ekonomickou svobodu a soukromé vlastnictví ve prospěch „kolektivního vlastnictví“. Důsledkem je chmurná vyhlídka na vznik nové tyranie v Iráku.

Musíme zastavit zmatené zaměňování demokracie se svobodou. Morální podpora svobody je vždy v našem zájmu. Podpora neomezené vlády většiny je však vždy ničivá – pro nás a pro všechny, kdo vyzdvihují práva jednotlivce.

Z anglického originálu Freedom vs. Unlimited Majority Rule přeložil Jiří Kinkor, Galtův institut
Květen 2006



[Akt. známka: 1,00] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 1 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: The Ayn Rand Institute


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.