„Zatracení je počátkem vaší morálky, ničení je jejím účelem, prostředkem a cílem. Váš morální systém začíná tím, že zatracuje člověka jako zlo, a pak od něj žádá, aby činil dobro, které definuje tak, že je nemožné je uplatňovat. Jako prvotní předpoklad ctnosti od člověka žádá, aby fakt své zkaženosti přijal bez důkazu. Žádá od něj, aby za počátek své morální orientace vzal nikoli měřítko hodnoty ale měřítko zla, jímž je on sám, a pomocí něhož má pak definovat dobro: dobrem je to, čím on není.“
„Této obludné absurditě se říká dědičný hřích.“
„Nazvat hříchem cokoli, co není předmětem volby, znamená dát facku morálce a hanebně si protiřečit: to, co je mimo možnost volby, je zcela mimo sféru morálky. Je-li člověk zlem od narození, nemá žádnou schopnost a možnost to změnit; není-li vybaven volní schopností, která by to mohla změnit, nemůže být dobrem ani zlem; na robota se morálka nevztahuje. Myšlenka, že hříchem člověka je fakt, jenž je mimo jeho volbu, je výsměchem morálce. Považovat lidskou přirozenost za lidský hřích je výsměchem přírodě. Trestat člověka za provinění v situaci, kde neexistuje možnost neviny, je výsměchem rozumu. Zničit morálku, přirozenost, spravedlnost a rozum pomocí jediného pojmu je takovým skutkem zla, jemuž se sotva něco vyrovná. Ale právě z něj vyrůstá vaše morálka.“
Ayn Rand: Atlas Shrugged, str. 951, vydání k 35. výročí, Signet, New York., 1992
Přeložil Jiří Kinkor, Galtův institut
Člověk nežije z druhých. Pak ale je každý po narození zločinec, pokud má přežít, nutí ostatní, aby se pro něj něčeho vzdávali.
Takže tedy člověk je vrozeně hříšný. Ovšem to není předmětem jeho volby, takže to není možné činit předmětem morálky. Takže ze základních tezí Randové plyne, že člověk po narození není člověk, že je hříšný a není hříšný atd., atd.
Clovek je po narozeni ditetem. Za jeho preziti (a vychovu v dospeleho cloveka) jsou zodpovedni rodice, kteri se *rozhodli* dite privest na svet. Nez si zacnete hrat s zeleznou logikou, musite si nejdriv roztridit kategorie, jabka od hrusek ;-).
Tady jsou popisy některých postav ze Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/The_Fountainhead
Jde mi o to, proč Randová popisuje Tooheyho a Keatinga jako "člověka, který nikdy nemohl být" (a Tooheyho myslím dokonce jako "born enemy")? Je na jejich zkaženosti něco vrozeného?
Nevim presne ktere citaty ze Zdroje mate na mysli – domnivam se, ze pokud AR pouzivala "born" bylo to v literarnim smyslu. Filozoficky byla zastankyni "tabula rasa". (http://en.wikipedia.org/wiki/Tabula_rasa)
From Virtue of selfishness/ Objectivist Ethics –
Člověk se rodí s emocionálním mechanismem, stejně jako se rodí s poznávacím mechanismem; ale při zrození jsou oba „tabula rasa.“ Obsah obou je určen poznávací schopností člověka, jeho myslí.
Jinak ten citát o Wynandově předurčení je tuším na straně 697.
Tím slovem "born" si nejsem jistý, našel jsem jen jeden odkaz, který asi ani není přímo objektivistický: http://www.knowprose.com/node/2784
Raději bych slyšel vysvětlení toho obratu "a man who could never be".
Citaty na vami uvedenych strankach jsou z deniku Randove, jeji predbezne, soukrome poznamky k pojeti postav v planovanem romanu (1935). Citat je klamny, diky nevyrcenemu – a man who could never be *great* .
Behem psani romanu (o 7 let pozdeji, 1942) pise Randova v deniku –
"Thus the four men of the story are : Howard Roark, who is great and knows it; Peter Keating, who could not be great and does not know it; Gail Wynand, who could have been; and Ellsworth M. Toohey, who could never be and knows it."
Roarkova odpoved Wynandovi "ze ses nenarodil secondhander" je podle mne pouze literarnim obratem, kterou nema smysl interpretovat doslovne. Z romanu je jasne ze se clovek "secondhanderem" nerodi, nybrz stava.
Ale stále rozlišuje mezi Keatingem "who could not be great" a Wynandem "who could have been great". V románu tohle rozdělení evidentně hrálo zásadní roli. Jak se má tedy interpretovat Roarkova odpověď?
Navíc se dá říci, že člověk se skutečně rodí seconhanderem a že je svou existencí závislý na ostatních. Takže se dá argumentovat, že morální ideál objektivismu je ještě nedosažitelnější, než těch, které kritizuje.
Roarkova odpoved se ma interpretovat v kontextu celeho romanu.
Rici (bez literarni nadsazky) ze "člověk se skutečně rodí seconhanderem" se da, stejne tak jako se da rici ze "zeme je placata". Cim se clovek rodi jsem jiz napsal nize.
End of thread.
Promiňte, ale to není žádná skutečná odpověď.
Randová rozlišila Keatinga a Wynanda podle toho, co mohlo a co nemohlo být v roce 1935, stejně jako v roce 1945. Že Roarkův pomník mohl být i Wynandův se říká i na konci románu, O tom, že Toohey se choval jako dítě stejně jako později, taky.
Že země je placatá se dá říci stejně jako to, že je kulatá. Proč se nedá dítě označit za secondhandera? Případně jeho rodiče? A je absolutní egotista skutečně možný?
(O zodpovědnosti k dítěti jsem u Randové zatím nečetl – zdá se mi, že by některým principům její filosofie odporovalo.)
Roark/Randová v románu tvrdí, že:
Tvůrce žije jen svou prací. Nikoho jiného k tomu nepotřebuje… Základní potřebou člověka žijícího z druhé ruky je zajistit si vazby s jinými lidmi, aby se nasytil. str. 781
Absolutní egotista…necítí sebemenší potřebu kohokoli jakkoli využívat…ostatní lidé se ho v žádném podstatném bodě netýkají… 784
Nezávislost je jediným měřítkem lidského charakteru a hodnoty člověka… Neexistuje žádné jiné měřítko lidské důstojnosti, než nezávislost. str. 783
Morální povinností člověka je dělat co chce, za předpokladu, že to co chce není prvotně závislé na jiných lidech… Člověk přemýšlí a pracuje sám, Krást, využívat druhých nebo vládnout však sám člověk nemůže… Na formě závislosti nezáleží. str. 784
Jsou takové morální ideály dosažitelné? Neodporuje si Randová?
Lidská práce je smysl života (str. 630) architekt potřebuje klienty (str. 783) tak se ho snad ostatní lidé týkají zrovna tak, jako třeba zloděje (na formě závislosti nezáleží, str. 784)?
Já si dokážu představit živočicha, co by byl "absolutně nezávislý", ale člověk?
jenomže architekt klienty přece nijak nevyužívá (přesněji řečeno nezneužívá). prostě se obě strany dohodnou, jednají svobodně, směňují svoje hodnoty ke vzájemnému prspěchu. Architekt dostane peníze, klient dostane dům.
Naopak zloděj od okradeného jenom vezme peněženku, ale nic mu za to nedává… To je hlavní rozdíl.
Jenomže to je "altruistický" argument. Egoista přeci nemá povinnost ostatním prospívat.
Ayn Randová zavrhla nejen zloděje, ale i altruisty ze stejného důvodu – že potřebují někoho jiného. Ale to platí i pro ty, kdo si hodnoty směňují. Nejde o její závěry, její argumenty mi nedávají smysl.
ale tady přece nikdo nepopírá, že ze svobodné směny mají prospěch obě strany. obě strany ale myslí na vlastní prospěch – prospěch toho druhého je logickým vyústěním svobodné směny. není ale v první řadě zamýšlen.
Citát:
"Člověk přemýšlí a pracuje sám, Krást, využívat druhých nebo vládnout však sám člověk nemůže… Na formě závislosti nezáleží. str. 784
Já dodávám, že směňovat sám taky nemůže.
Pak to ale není "hlavní rozdíl".
Ani zloděj nebo diktátor nezamýšlí v první řadě prospěch toho druhého a přesto je Ayn Ranová označila za závislé, stejně jako ty, kdo v první řadě prospěch toho druhého zamýšlí (altruisty atd…).
Nějak primitivně, polopaticky řečeno:
Podle Randové být závislý je špatné.
Kdo dává, je závislý – altruisté jsou špatní.
Kdo bere, je závislý – zloději a diktátoři jsou špatní.
Z toho by plynulo, že směna je špatná nadvakrát, protože se při ní dává i bere.
Argumentace vzájemným prospěchem je úplně mimo.
Tady nejde o nějaká dodatečná zdůvodnění, podle toho, co se nám líbí nebo nelíbí, ale o argumenty, které jsem tu opsal ze Zdroje – přečtěte si je. Pochopil jsem je snad špatně? Dají se vyložit jinak?
Roark tuším řekl Wynandovi, že jeho hodnotou je to, že "se nenarodil, aby žil z druhé ruky". To by při doslovném chápání znamenalo, že člověku jsou určité morální hodnoty vrozené a tedy mimo možnost jeho volby (protože Wynand pak zvolil jinak). Jak to tedy je?
K tomu citátu není co dodat. Snad jen otázku – jestli se někdy dočkáme vydání Atlas Shrugged v češtině…
Urcite ano, ale nebude to brzy. My vsichni, kdo se vazne zabyvame objektivistickou filozofii, se jejim sirenim mimo jine snazime vytvaret poptavku po textech AR. Az bude jmeno AR znamejsi, budou o jeji dila mozna mit zajem i knihkupci. Zatim se zda, ze hlavni prekazkou je miziva poptavka a nikoli financni ci casova narocnost vydani knihy.