Šťastné, veselé a nekřesťanské Vánoce!
Nenechme křesťanské mystiky, aby v nás neustále probouzeli pocit viny za to, že se máme dobře. Užívejme si – zasloužíme si to!
Článek je z archívu, původně byl publikován 22.12. 2014.
Nenechme křesťanské mystiky, aby v nás neustále probouzeli pocit viny za to, že se máme dobře. Užívejme si – zasloužíme si to!
Článek je z archívu, původně byl publikován 22.12. 2014.
Protipotratoví aktivisté požadují, aby byl život matky obětován ve prospěch potenciálního, budoucího života a budoucích práv. Ve prospěch něčeho, co v daný okamžik ještě žádné právo na život nemá. Jak tento rozpor vyřešit? Pouze prostřednictvím apelu na etiku sebeobětování: člověk nemá právo na vlastní život, jeho podstatou a úkolem je sloužit vyššímu dobru, bez ohledu na své vlastní hodnoty, tužby a cíle. Bytost, jejímž osudem je sloužit, však nemá žádná práva – je to nevolník. To je ideálem protipotratových aktivistů.
V nešťastném tažení do Afghánistánu a následné jeho správě byl ideál altruismu naplněn zcela do důsledků. Američtí vojáci, a nejen ti američtí, umírali, aby Afghánci dostali demokracii, o kterou ve skutečnosti ani v nejmenším nestáli. Byly vynaloženy miliardy na vytvoření a marné udržování státu, pro jehož fungování neexistují ani ty nejmenší ideologické a kulturní předpoklady. Dobrá, chtělo by se říci, alespoň jsme to zkusili. Potupné stažení USA a jejich spojenců z afghánského území a předání moci Talibanu však ukázalo, že vše bylo k ničemu. Vojáci zemřeli pro nic. Miliardy byly utraceny pro nic. V tom spočívá naprostý ideál altruismu: vzdát se všeho ve prospěch ničeho, ve prospěch naprosto nulové hodnoty. (Text je z archivu, vyšel 9. září 2021)
V našem zájmu není bláhově se snažit o zmenšování našeho otisku v přírodě, ale naopak bychom ji měli zvětšovat, v souladu s tvořivým rozumem, jaký je nám lidským bytostem vlastní. Na nacházení a využívání bohatství, jež nám naše planeta nabízí, závisí naše další přežití.
Heslem nové Fialovy vlády je „naučit se k kovidem žít.“ Což však v tomto kontextu znamená něco jiného: naučit se žít s kovidovou politikou. Smířit se s tím, že jsme přišli o svobodu. Smířit se s tím, že co platilo před dvěma lety, je už nenávratně pryč. Že normalita našeho života se změnila.
Je-li dnešní svátek 17. listopadu rozcestím, a vidíme-li, že z něj máme nakročeno k totalitě, jejíž parametry již můžeme poměrně přesně odhadovat, lze zároveň vyslovit naději, že reálný disent se dříve či později zformuje. Na každém, kdo je nyní schopen formulovat myšlenky svobody a šířit je, dokud je to ještě dovoleno, teď vlastně leží velká odpovědnost. Závisí na nás, zda disent, který bude pracovat proti příští totalitě, bude opět jen banda levičáckých pisálků, nebo zda půjde o disent pravicový, hájící svobodu, kapitalismus a rozum. (Text je z archivu, vydán v listopadu 2020.)
Je-li nám zelená a stále více regulující a zasahující politika nabízena jako recept na dobu postkovidovou, cílem není blaho, ale oběť. Je-li morálním motivem altruismus, cílem není někomu pomoci, ale dosáhnout co největší oběti co největšího počtu lidí. A je-li cílem oběť co největšího počtu lidí, potom nástroje praktické politiky budou voleny tak, aby co nejvíce lidí trpělo.
Máte právo žít je tím nejčistším, nejprincipiálnějším vyjádřením skutečné pravicové politiky, která v této zemi tolik chybí. Vyjadřuje pevné filozofické základy, na nichž lze stavět masivní budovu svobodného státu svobodných občanů.
Upravený a rozšířený text projevu, který jsem měl připraven na demonstraci spolku Chcípl Pes na Staroměstském náměstí 7. března 2021. Z pódia nakonec stihlo zaznít jen několik málo slov.
Dnes je to týden, co z nás vláda učinila nevolníky a omezila v neslýchané míře svobodu pohybu…
Je velmi snadné tvrdit, že za střelbu před americkým Kongresem může Donald Trump. Jenomže představu, že jestliže něco v politice nejde podle našich představ, je násilí přijatelná cesta, jak dosáhnout svého, rozhodně do amerického prostředí nevnesl Trump.
4. července 1776 byla v Pensylvánii přijata Deklarace nezávislosti, na jejímž základě vznikl suverénní americký národ se svým vlastním svobodným státem. Deklarace poprvé v dějinách definovala lidskou bytost jako držitele určitých neoddiskutovatelných práv: na život, svobodu a vlastní cestu ke štěstí.
Ayn Randová napsala krátkou novelu Chvalozpěv (v originále Anthem) v roce 1937, v době, kdy teprve tvořila své první skutečně zásadní dílo, román Zdroj (The Fountainhead). Českému čtenáři se dostává poprvé do rukou v českém…
Ideálem by měla být co nejvíce deregulovaná a tedy svobodná energetika; současné snahy násilně zbavit hospodářství vyspělých zemí efektivního zdroje energie, tedy fosilních paliv, jsou oproti tomu jen dalším projevem centrálního plánování – přístupu, kterého jsme se před třiceti lety zbavili.
Buďme hrdí na to, že jsme schopni planetu Zemi využívat a dejme to klimatickým aktivistům a záškolákům patřičně najevo. Přestaňme se stydět a omlouvat za to, že sledujeme svůj vlastní zájem. Začněme přemýšlet. Máme totiž jen dvě možnosti: buď využívat planetu Zemi ke svému prospěchu, nebo zemřít.
Ve skutečnosti však neexistuje nic jako „příděl surovin“. Člověk suroviny vytváří svým rozumem a svoji tvořivou činností.