Kam míří česká pravice?
Politika totiž není tou skutečnou silou, která by byla schopna něco změnit – naopak, sama je ve skutečnosti důsledkem smýšlení lidí. Tím pravým bojištěm musí být filozofie a zejména její disciplína, etika.
Politika totiž není tou skutečnou silou, která by byla schopna něco změnit – naopak, sama je ve skutečnosti důsledkem smýšlení lidí. Tím pravým bojištěm musí být filozofie a zejména její disciplína, etika.
O racionální a svobodnou společnost musíme usilovat nejen proto, že svoboda je krásná a velkolepá, ale i proto, že je pro nás životní nutností.
Sankce se jeví jen jako samoúčelné a pokrytecké gesto, jež má budit dojem, že to, co lze nazvat západním velmocenským uskupením, je stále silné a těší se mezinárodní autoritě.
Bitcoin ve skutečnosti podstatu skutečných peněz překrucuje a od jejich správného uchopení, a tím i prosazování, nás spíše vzdaluje.
Konzervativci přeskupují své pozice a pokoušejí se zaujmout na pravici výraznou roli, u nás uprázdněnou po intelektuálním bankrotu ODS.
Stav, kdy majetek formálně zůstává v rukou majitelů, ale stát jeho použití omezuje a usměrňuje, však ve skutečnosti odpovídá jinému společenskému systému: fašismu.
I když se mnozí intelektuálové snaží lidem vštěpovat názor, že ideologii již dávno odzvonilo, bez ní to nejde. Stranu bez ideologie nelze nijak posuzovat a hodnotit.
Čím svobodnější systém, tím bohatší mají ti, jejichž produktivita je výrazně podprůměrná, možnost uplatnění a výdělku. A čím svobodnější systém, tím výraznější je míra benevolence mezi lidmi – nebudou se cítit vzájemně svázáni nezvolenými a násilím vnucenými závazky.
Abychom se mohli vymanit z okovů pečovatelského státu, musíme nejprve svést vítěznou bitvu s jeho filozofickým základem, tedy s kolektivismem.
Až jednoho dne bude už příliš pozdě – pokud nezačnou včas přemýšlet, což je bohužel schopnost, kterou se ve škole nikdy nenaučí.
Jejich nenávist proti všemu technickému a efektivnímu je zároveň nenávistí proti jakémukoliv uspokojení našich potřeb a v konečné instanci pak nenávistí proti životu.
Etatisté se všemožně pokoušejí budit dojem, že firmy za svůj zisk vděčí společnosti – nebo vlastně státu, jenž je podle nich jejím ztělesněním. Je to zoufalá obhajoba neobhajitelného.
Chce-li tvůrce skutečně ukázat důležitost a velkolepost svobody a odsoudit diktaturu, potřebuje k tomu hlavní postavu, která bude naprostým protikladem altruistické morálky, jež je základem každé diktatury. Dokud však sami tvůrci budou vyznávat ideál altruismu, takového hrdiny se jen tak nedočkáme.
Solidarita je něco naprosto odlišného, než jak ji vykládají kolektivisté, kteří pravý význam tohoto pojmu už dávno zničili. Solidarita je totiž vyjádření potřeby darujícího, nikoliv soustavného nároku kladoucího na všechny ostatní lidi nezvolený závazek, jemuž se nelze vyhnout
Jsme svázáni a vzájemně k sobě připoutáni, ve jménu kolektivismu a altruistické morálky, dobrovolně nezvolenými pouty závazků, jež hlasitě křičící většina svévolně uvaluje na koncept vlastnictví.