V našem zájmu není bláhově se snažit o zmenšování našeho otisku v přírodě, ale naopak bychom ji měli zvětšovat, v souladu s tvořivým rozumem, jaký je nám lidským bytostem vlastní. Na nacházení a využívání bohatství, jež nám naše planeta nabízí, závisí naše další přežití.
Číst dále
Nevyřčeným předpokladem celého environmentalistického hnutí je, že jakékoli přetváření přírody ve prospěch člověka je zlem. Měřítkem jakékoli morální akce člověka ale naopak JE prospěch člověka, nikoli nedotčená příroda.
Je-li nám zelená a stále více regulující a zasahující politika nabízena jako recept na dobu postkovidovou, cílem není blaho, ale oběť. Je-li morálním motivem altruismus, cílem není někomu pomoci, ale dosáhnout co největší oběti co největšího počtu lidí. A je-li cílem oběť co největšího počtu lidí, potom nástroje praktické politiky budou voleny tak, aby co nejvíce lidí trpělo.
Jenom díky industriálnímu pokroku a industriální civilizaci, a to i se všemi jejími škodlivými emisemi, plastovými odpady v oceánech, s jejími toxickými mikročásticemi a jadernými katastrofami, s jejím smradem, prachem a popílkem, žijete zdravě a jen díky ní je vaše celková délka a kvalita života po všech stránkách nezpochybnitelně tou nejvyšší v dějinách lidstva. Opovrhovaný a zatracovaný průmysl vám dal šanci žít lépe a déle.
Ideálem by měla být co nejvíce deregulovaná a tedy svobodná energetika; současné snahy násilně zbavit hospodářství vyspělých zemí efektivního zdroje energie, tedy fosilních paliv, jsou oproti tomu jen dalším projevem centrálního plánování – přístupu, kterého jsme se před třiceti lety zbavili.
Buďme hrdí na to, že jsme schopni planetu Zemi využívat a dejme to klimatickým aktivistům a záškolákům patřičně najevo. Přestaňme se stydět a omlouvat za to, že sledujeme svůj vlastní zájem. Začněme přemýšlet. Máme totiž jen dvě možnosti: buď využívat planetu Zemi ke svému prospěchu, nebo zemřít.
Ve skutečnosti však neexistuje nic jako „příděl surovin“. Člověk suroviny vytváří svým rozumem a svoji tvořivou činností.
A buďme rádi, že i po takovém blackoutu, jaký mnohé z nás potkal o víkendu, se můžeme zase vrátit zpět do 21. století. Zeleným dogmatikům a šíleným nepřátelům rozumu navzdory!
Člověk suroviny vytváří svým rozumem a svoji tvořivou činností. Neexistuje žádný předem určený balík surovin, s kterými lidstvo musí vystačit po celou dobu své existence.
Jako lidstvo totiž máme pouze dvě možnosti: využívat planetu Zemi, nebo zemřít.
Až jednoho dne bude už příliš pozdě – pokud nezačnou včas přemýšlet, což je bohužel schopnost, kterou se ve škole nikdy nenaučí.
Jejich nenávist proti všemu technickému a efektivnímu je zároveň nenávistí proti jakémukoliv uspokojení našich potřeb a v konečné instanci pak nenávistí proti životu.
Jestliže nahlížíme na problematiku existence a tvorby zdrojů správně, je pak ekologická stopa něčím veskrze pozitivním – popisuje otisk lidského rozumu v přírodě.
Svoboda je hlavním předpokladem pro to, aby lidstvo jednou bylo schopné, až to bude skutečně potřeba, ropu a jiné suroviny nahradit. Zatím však svobody ubývá. A není tedy divu, že pomalu ale jistě ubývá i zdrojů.
Ekologistům totiž nejde o životní prostředí v zájmu člověka. Jestliže ekologisté volají po návratu k přírodě, nepřejí si, aby se člověk z přírody těšil a měl z ní jakýkoliv prospěch. Jejich ideálem je panenská příroda s člověkem jako divokým zvířetem, bojujícím o holý život.