Vůbec nejlepší by však bylo, pokud bychom si tyto úvahy mohli odpustit a návrhy, jako je Evropský pilíř sociálních práv, se zabývat jen jako vzdálenou kuriozitou, šíleným výplodem socialistů kdesi daleko, odkud nám nemohou nijak ublížit a nic nám vnutit. K tomu vede snadná cesta: opusťme Evropskou unii dokud je čas.

Příčinou totality však není nějaká mimořádná schopnost po moci lačnících politiků manipulovat masy. Skutečnou příčinou je sebeobětní morálka a kolektivistické myšlení drtivé většiny nás Evropanů

A stejně jako mohou peníze u člověka odhalit dříve skryté charakterové vady, začaly tržní mechanismy prostřednictvím eura velmi rychle odhalovat skrytou zkaženost celého projektu evropské integrace.

Znovu si v mysli přehrávám slova bruselských organizátorů našich životů a vybavuje se mi Ellsworth Toohey, obludný filozofický ničitel z románu Zdroj. Jistě by nad praktickými výsledky svého nihilistického úsilí zajásal. Svým bruselským žákům by udělil jedničku se žlutou hvězdičkou.

José Barroso, kdysi maoistický studentský vůdce, dnes předseda Evropské komise, si náležitě vychutnává svou roli faktického vládce Evropské unie a rozhodl se napodobit svého amerického soudruha. Stejně jako on přednesl svou “zprávu o stavu unie”.

Evropská unie socialismus nevytváří. Ten, jako ideologie, samozřejmě dávno existuje a je, díky morálce sebeobětování, v celé Evropě hluboce zakořeněn. Evropská unie se však stala velmi účinným nástrojem jeho rychlého politického prosazování napříč celým kontinentem. Byla obrovským zlem před Lisabonem a bude ještě větším zlem po něm. Cesta k socialistické (nebo nakonec islámské?) diktatuře je teď přímější.

Kdy už konečně všichni naši kritici EU pochopí, že klíčový problém EU nespočívá v žádném „deficitu demokracie“ ani v žádných v „elitářských postojích“ unijních politiků a byrokratů. Není rozhodující, zda nás svobody zbavuje instituce více či méně demokratická.  Důležitý je právě sám fakt, že nás systematicky zbavuje svobody, a to v míře, která hrozivě narůstá.

Primární problém euroústavy netkví v „demokratickém deficitu“ ani v umělé unifikaci různorodých evropských národních kultur, ani v uspěchaném přenosu státní suverenity z národních států do Bruselu.
I kdyby všechny
tyto nepochybně velmi závažné omyly v samotné myšlence či konstrukci
politické integrace EU neexistovaly, stále by EU i její ústava byly zásadně
nepřijatelné.

Kdyby Evropská unie byla pouze zónou svobodného obchodu a pohybu občanů, byla by racionálním a velmi prospěšným projektem. Byla by totiž logickým uplatněním principu individuálních práv v celém evropském prostoru. Zajišťovala by i v mezinárodním měřítku to, co mají zajišťovat jednotlivé státy v národním měřítku, tedy chránit práva. Evropská unie však ničím takovým není. Uplatňuje systematické pošlapávání práv, stejně jako je uplatňují jednotlivé evropské národní státy.