Odpor těch, kdo protestují „proti válce“, není namířen proti válce, a
dokonce ani proti válce s Irákem– ale proti Americe a její filozofii
individualismu.

Útoky na Ameriku 11. září přiměly mnoho lidí, aby si položili otázku: „Proč
nás ti teroristé nenávidí?“ Dnes se podobná otázka týká těch, kdo ostře
odsuzují válku USA proti Iráku – a podobná je i odpověď.

Názory, které protestující vyjadřují, ve skutečnosti nejsou proti válce;
nepořádají žádné masové demonstrace proti vojenským agresím například
Bosny, Ruska – a ani Iráku. Jedině odvetný úder Ameriky proti hrozbě útoku
vyvolává tak rozšířené nepřátelství. Proč? Protože zde jde o protiamerické
protesty, které podněcuje jen jediný faktor: prohlášení USA, že má absolutní
morální právo podporovat svůj vlastní zájem.

Úředník Evropské Unie například odsuzuje Ameriku za to, že „předepisuje a
nařizuje pravidla … zatímco sleduje svůj vlastní národní zájem“. Kampaň „Ne
naším jménem“¹⁾
, v jejímž čele stojí lidé jako Noam Chomsky a Gloria Steinem, si s
opovržením stěžuje, že Amerika „nejen napadla Afghánistán, ale se svými
spojenci si dokonce přisvojuje právo používat vojenskou moc kdekoli a kdykoli.“

Síla, kterou Amerika používá v Afghánistánu, a možná v blízké
budoucnosti v Iráku²⁾, je namířena proti těm, kteří s použitím síly už sami začali. Zmíněná kritika proto znamená jednoduše popření práva Ameriky rozhodovat, kdo jsou její nepřátelé. Jde tu o stejný předpoklad, ze kterého vycházela rozhořčená odezva na prohlášení prezidenta Bushe, když jednoznačně nazval Irák, Írán a Severní Koreu „osou zla“.

„Protiválečná“ shromáždění nevznikají z nějaké lásky k Iráku, ale
z nenávisti k Americe – nebo,
v zásadnější poloze, k principu, který Amerika reprezentuje.
Protestující jsou proti individualismu, který leží v základech
Ameriky. Odsuzují myšlenku kapitalistického systému, ve kterém je jednotlivec
svrchovaný a má svobodu žít svůj vlastní život a sledovat své vlastní hodnoty
bez ohledu na přání „veřejnosti“. A právě proto odsuzují i odvozenou myšlenku,
že jako svobodný stát má Amerika svrchované právo bránit vlastní zájem bez
ohledu na přání mezinárodního společenství.

Při průzkumu aktuálních zahraničních názorů na Američany nabízí USA Today
bystrý postřeh: „Rostoucí množství cizinců vidí některá politická rozhodnutí
Spojených států (nepřistoupení ke Kjótské dohodě o globálních emisích) a soukromá
rozhodnutí Američanů (záliba v automobilech třídy SUV s velkou
spotřebou) jako přinejlepším jednostranná a přinejhorším sobecká. Konfrontace
okolo Iráku pouze přilévá olej do ohně.“ Tyto zdánlivě nesouvisející výhrady
proti USA mají nepochybně společný kořen.

„Protiválečné“ síly by nebyly proti invazi Iráku, kdyby ji schválila OSN;
jen prostě nechtějí, aby rozhodnutí udělaly Spojené státy. Usilovně se snaží o
podřízení Ameriky OSN. Je to americké „sobectví“ – zásada, že člověk má morální
právo sledovat vlastní zájem – co v nich vzbuzuje hněv a strach. Je to
podkopávání svrchovanosti Ameriky – vzdání se principu individualismu ve
prospěch kolektivismu – co podněcuje škodolibou radost, s níž hodnostáři OSN
vítají útoky na Ameriku, co
motivuje nenávistnou zbabělost dobrovolných „lidských štítů“ v Bagdádu, a
představuje ideologický cíl „protiválečného“ hnutí.

Očerňují nás a obviňují z „jednostrannosti“, když bráníme naše zájmy
vojenským zásahem nebo odmítnutím pseudovědecké mezinárodní dohody. Očerňují nás
jako „izolacionisty“, když bráníme naše zájmy tím, že nepošleme vojenské
jednotky do altruistických „mírových“ misí (nebo tím, že odmítneme mezinárodní
dohodu). Každé naše odmítnutí obětovat se požadavkům ostatních vyvolává
v podstatě stejnou odpověď.

Protesty vede obvyklá škála levičáků – od moderních environmentalistů
k zastáncům tradičního marxismu. Sjednocují je nikoli povrchnosti toho, co
v dané chvíli zastávají, ale základy toho, co nenávidí: amerikanismus,
kapitalismus, individualismus. Společně nade všechno touží porazit Ameriku tím,
že ji přimějí sklonit se před nějakou vyšší autoritou. Chtějí, abychom se
podrobili.

O totéž usilují i islámští teroristé. Chtějí, abychom se vzdali
individualismu a klaněli se jejich teokratickým diktátům. „Protiváleční“
aktivisté se sice dovolávají světštější autority, ale chtějí stejný druh
kapitulace. Chtějí, aby jednotlivec podřídil svou svobodu kolektivní vůli svého
společenství, a chtějí, aby vláda svobodného národa podřídila svobodu svých
občanů kolektivní vůli mezinárodního společenství.

Nad protiamerickými protesty tedy nelze zvítězit chlácholením OSN ani
podplácením našich „spojenců“ – ale rozhodným jednáním v souladu
s naším morálním právem bránit se, bez ohledu na přání jakéhokoli jiného
národa.

Peter Schwartz
The Ayn Rand Institute

¹⁾ Not In Our Name
²⁾ Originál článku je ze 17. března 2003

Z anglického originálu „They hate us too.“ přeložil Michal Kracík
duben 2003