Elan Journo je spolupracovníkem Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut šíří filozofii Ayn Randové, autorky knih Atlas Shrugged a The Fountainhead (Zdroj).

Na rozdíl od zdánlivě nekonečné války v Iráku je americká kampaň v Afgánistánu širokou veřejností pokládána za úspěch ve „válce proti terorismu“. Naši politici nám říkají, že Afgánistánu se už nemusíme obávat, protože válka úspěšně splnila dva hlavní cíle: Al Kajda a režim Talibanu, který ji podporoval, jsou už dávno pryč, a země má novou, prozápadní vládu. Ale jak ukazují každodenní zprávy z Afgánistánu, ve skutečnosti je tato válka krutým neúspěchem.

Oddíly stále neporaženého Talibanu a Al Kajdy obnovily svůj džihád. Zásobeny penězi, novými početnými bojovníky, vybaveny zbraněmi, raketami a výbušninami, bojují za znovuzískání moci. V minulých měsících podnikly proti silám NATO a USA sérii sebevražedných a raketových útoků. Během posledních 18 měsíců zahynulo v Afghánistánu víc amerických vojáků než v době, kdy válečný konflikt kulminoval.

Síly Talibanu ovládly několik oblastí jižního Afgánistánu. Místní úřady odhadují, že v některých provinciích „počty členů Talibanu několikrát převyšují počty příslušníků policie a Afghánské národní armády.“ Bojovníci Talibanu prý beze strachu procházejí vesnicemi, mávají svými Kalašnikovy, a vybírají od rolníků zakat (islámský desátek). S ohromující troufalostí zavraždili duchovní a soudce pokládané za příznivce nové vlády a raketami útočili na školu za to, že používala „neislámské“ učebnice.
 
Jak je možné, že čtyři roky poté, co válka začala, Taliban a Al Kajda znovu ohrožují americké zájmy – zvláště když americká vojenská síla nebyla přemožena?

Dosáhnout v Afgánistánu vítězství vyžadovalo splnění dvou podmínek. Jednak zničit Taliban, jednak zajistit, aby moc převzal nemilitantní režim, který nebude podporovat islámské bojovníky a ohrožovat nás. Jenomže my jsme se domnívali, že nemáme morální právo něco takového udělat.

Naše armáda dostala nařízeno zaútočit na síly Talibanu za podmínky, že zároveň budou mít slitování s afghánským obyvatelstvem. Letectvo Spojených států shazovalo na Afghánistán bomby – ale místo aby smělo své cíle tvrdě zasáhnout, dostalo rozkaz vyhnout se zásahům modliteben a mešit (o kterých bylo známo, že slouží Talibanu jako úkryty), a zásobit zemi potravinovými balíčky. Amerika vyslala do Afghánistánu pozemní síly – ale místo aby se zaměřily na zajmutí nebo zabití nepřátel, bylo jim nařízeno podílet se také na procesu rekonstrukce země. V důsledku toho nebyl protivník zlikvidován a zlomen na duchu, ale pouze rozprášen. Zůstala mu dostatečná morální síla k přeskupení a sebevědomému návratu.

I se svázanýma rukama však američtí vojáci úspěšně svrhli talibanský režim. Washington však tento výsledek znehodnotil.

Nová afgánská vláda by pro americké zájmy neznamenala nebezpečí, pokud by byla založena na sekulární ústavě respektující práva jednotlivce. Bushova vláda se však vyjádřila, že nemáme právo vnucovat Afgáncům své názory. Namísto toho podpořila jejich touhu postavit nový režim na islámských zákonech. Tento otevřeně islámský režim už uvěznil vydavatele jednoho afgánského časopisu za „rouhání“. Afgánský křesťanský konvertita Abdul Rahman nedávno čelil trestu smrti za odpadlictví. Nelze počítat s tím, že nová afgánská vláda bude vzdorovat návratu islámského totalitarismu. Ideologicky vzato nemůže mít proti doktrínám Talibanu žádné námitky (v nové vládě působí dva významní členové bývalého vedení Talibanu). Je jen otázkou času, kdy se Afgánistán znovu stane útočištěm pro antiamerické bojovníky.

Neúspěch v Afgánistánu je výsledkem americké zahraniční politiky. Navzdory tomu, že jako hlavní cíl byla neupřímně vyzdvihována ochrana americké bezpečnosti, byla „válka proti terorismu“ vedena v souladu s převládajícím morálním názorem, že vlastní zájem je zlem, zatímco sebeobětování je ctností. Místo porážky nepřítele ve prospěch ochrany amerických životů obětovali naši vůdci naši sebeobranu ve prospěch libovolných potřeb a představ Afgánců.

Polovičatou válkou v Afgánistánu se zničit Taliban a Al Kajdu nepodařilo. Nedokázala udělat z jejich ideologie – islámského totalitarismu – prohranou záležitost. Místo toho demonstrovala neochotu Washingtonu nelítostně bojovat za americkou bezpečnost. Lze ještě lépe povzbudit odhodlání džihádistů?

Amerika nemůže v této ani žádné jiné válce zvítězit tím, že bude popírání vlastních zájmů hájit jako ctnost. Amerika nemůže přežít, pokud se Washington nezřekne své sebeobětní zahraniční politiky. Místo ní musí uplatnit takovou politiku, která hrdě prohlásí americké zájmy za to jediné, co je z morálního hlediska oprávněna sledovat.

Přeložil Luboš Zálom
srpen 2006