No Image

Proti environmetalismu

Lidstvo stojí tváří v tvář vážnému nebezpečí. Nebezpečí nepochází z kyselých dešťů, globálního oteplování, smogu nebo z kácení deštných pralesů, jak se nás environmentalisté snaží přesvědčit. Hrozbou pro lidstvo je environmentalismus.


Fundamentálním cílem environmetalistů není čistý vzduch a čistá voda ale zničení technologicko-průmyslové civilizace. Jejich cílem není rozvoj lidského zdraví, lidského štěstí a lidského života, ale nelidský svět, kde je „příroda“ uctívána jako totem primitivních náboženství.


No Image

Česká televize – dnes věc (bohužel) veřejná

Stát v racionální společnosti má jedinou funkci – chránit individuální práva. Jakákoli angažovanost státu ve vysílání a jakákoli jeho regulace je nesmyslná, popírá funkci státu a pošlapává práva soukromých subjektů. Všechny tradiční argumenty, kterými je etatismus ve vysílání hájen, jsou falešné.


No Image

IMF a WB – instituce mezinárodního sebeobětování

Koncem září 2000 se v Praze uskutečnilo výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové banky (WB). Od politiků a mnoha ekonomů jsme mnohokrát slyšeli a jistě uslyšíme, jak velkým oceněním úspěchů naší transformace je skutečnost, že Praha hostila prestižní setkání světových finančních představitelů, jak prospěšné je působení těchto institucí a jak významné jsou jejich zásluhy o celosvětový ekonomický rozvoj.


No Image

Pojem „veřejné statky“ je neplatný

Klíčovou součástí tradičního výkladu veřejných financí a tzv. ekonomie blahobytu
(welfare economics) je teorie veřejných statků. Koncept veřejných statků
zasazený do normativního rámce Pareto-optimality slouží jako hlavní
ospravedlnění státních zásahů do hospodářství, resp. do života lidí obecně.


No Image

Rovnost šancí

Z falešných či nesprávně používaných pojmů nutně vyplývají iracionální ideologie, a to i morální a politické. Vyvrátit kořen, ze kterého rostou všechny zhoubné a životunebezpečné ideologie, nevyžaduje nic jiného než přísnou logiku při tvorbě a aplikaci pojmů.


No Image

Teorie veřejné volby: selhává trh nebo filozofie?

Po mnoha desetiletích smutných výsledků státního vměšování do hospodářství přirozeně vzrostl zájem o studium chování jednotlivců v jejich rolích aktivních účastníků kolektivního politického rozhodování. Reakci teoretiků veřejné volby na závěry ekonomie blahobytu lze v podstatě shrnout do třech slov: stát také selhává. James Buchanan vyjadřuje normativní implikace školy veřejné volby velmi zřetelně, když uvádí, že„veřejná volba nabízí teorii státního selhání plně srovnatelnou s teorií tržního selhání, která vyplynula z teoretické ekonomie blahobytu třicátých a čtyřicátých let.“


No Image

"Sociální politika" státu vs. individuální práva člověka

Představte si, že vám někdo drží u hlavy pistoli a požaduje peníze. Myslím, že v takovém případě je pro vás celkem bezvýznamné, o jaký druh pistole se jedná a jakou má ráži. Nezajímá vás, zda útočníkem je usměvavý blonďák nebo zamračený brunet. Jste nevinen, a jde vám především o to, že na vás někdo páchá násilí, ačkoli jste k němu nezavdal sebemenší příčinu.


No Image

Zdravotnictví: nejsme zvířata, jsme lidé

Fundamentální diskuse o transformaci zdravotnictví není odbornou otázkou z oblasti medicíny a zdravotnictví. To neznamená, že ji nemohou a nemají vést lékaři. Mohou a nepochybně by měli (protože oni jsou největší obětí iracionality etatismu ve zdravotnictví), avšak nikoli jako lékaři, nýbrž jako lidé hájící jisté obecné filozofické myšlenky.



No Image

Pragmatik bojuje s "kýčem" abstrakce

Pragmatismus, jako filozofie popírající nejhlubší filozofické základy poznání, je křiklavým subjektivismem, a to jak v oblasti poznání tak v oblasti morálních hodnot. Zatímco jeden tábor pragmatiků hlásá individuální subjektivismus (co "funguje" pro mě, nemusí "fungovat" pro tebe), moderní pragmatismus podporuje společenskou verzi subjektivismu (pravda a dobro je vše, co "funguje" pro nás jako celek, pro kolektiv, pro společnost).


No Image

Filozofická báze svobodného bankovnictví

Kdybyste v polovině 19. století propagovali myšlenku tuhé státní regulace bankovnictví a existenci státních pseudopeněz neukotvených v hodnotné komoditě, považovali by Vás lidé za blázna. O 100 nebo 150 let později se každý, kdo stejnou myšlenku nepovažuje za evidentní samozřejmost, stává podezřelým, a za blázna a "extrémistu" je považován ten, kdo ji dokonce zásadně odmítá.




No Image

Poznámky z konference The Mont Pelerin Society

V druhém týdnu měsíce září roku 1996 se Vídeň stala dějištěm výroční konference The Mont Pelerin Society, jíž jsem měl příležitost se zúčastnit.
Týdenní diskuse měla na programu řadu společenských a ekonomických témat, k nimž vystoupily desítky řečníků – jak panelistů tak diskutujících z publika. V následujícím přehledu budu prezentovat svou kritickou pozici k těm tématům a příspěvkům (či myšlenkám v nich), které považuji za klíčové. Většina z těchto mých poznámek byla obsahem mých vystoupení v diskusi v rámci programu konference, takže většina z níže zmíněných autorů měla možnost bezprostředně na mou kritiku reagovat.