Proč inteligence a racionalita nejsou jedno a totéž

Máte ve svém okolí nějakého hodně inteligentního člověka? Třeba někoho, kdo brilantně zvládá diferenciální a integrální počet? Když ale spolu zajdete na pivo a řeč se stočí k politice, okamžitě zapomene na logiku a bez uzardění obhajuje sociální stát, regulace, dotace a odvolává se na veřejný zájem. Vy argumentujete neplatností tohoto pojmu a přitom víte, že váš známý, vzhledem ke své intelektuální úrovni, dobře rozumí tomu, co říkáte. Přesto, jakoby nechtěl slyšet. Jen krčí rameny, že chápe váš argument, ale že si přesto trvá na svém. Při dalším pivu si postěžuje na rostoucí příjmovou nerovnost. U třetího pochválí stát, že skrze dávky udržuje sociální smír, neboť: “jinak by se chudí a líní proti nám vzbouřili”. U čtvrtého piva apeluje na vaši solidaritu a u pátého vás vyzkouší lišáckou otázkou: “to mi vysvětli, kdo by jinak platil kosmický výzkum a stavěl dálnice, když ne stát, ha?”. Čas ukončit diskusi a zaplatit účet.

Otázka, která vám nedá spát, zní: odkud se bere taková benevolence k nepravdivým výrokům a falešným ideálům u lidí, kteří jsou přitom velmi inteligentní? Proč inteligence, tj. schopnost abstraktního myšlení, nevede k racionálnímu postoji? Důvodem je skutečnost, že racionalita znamená daleko víc než jen dovednost používat rozum. Racionalita je morální kategorie. Je to cnost, která ještě navíc k tomu, že umíme přemýšlet, od nás vyžaduje, abychom neustále vynakládali úsilí a energii na udržení souladu s fakty reality. Lidská mysl pracuje, obrazně řečeno, jako rozhlasový přijímač. Je třeba ji „zapnout“ do stavu aktivního soustředění a její pozornost “naladit”, směrem na fakta reality, která se týkají tématu, o kterém přemýšlíme. Ani vysoký stupeň inteligence není zárukou, že tuto aktivitu provedete.

Problém je pak v tom, že drtivá většina lidí soustředění na fakta opouští, jakmile se dostanou za hranice své vlastní specializované odbornosti. Zvlášť pokud mají začít uvažovat na poli filozofie a politiky. Většina inteligentních lidí tak ani netuší, co jsou pojmy, kde se vzaly, k čemu slouží, jak se odvozují a definují a že jsou na nich postaveny principy, a proč jsme bez principů a jejich pochopení v poznání reality ztraceni. Drtivá většina inteligentních lidí žije v zajetí známých klišé jako např. „nikdo není majitelem pravdy“, „nic neplatí absolutně“ či „nemůžeme zacházet do extrému“. Jejich světonázorem je pojmový chaos. Skládá se z fragmentů převzatých myšlenek, u kterých nejsou schopni určit původ, obhájit jejich platnost ani definovat důsledky, ke kterým v praxi vedou.  Protože filozofie pracuje s poměrně velmi abstraktními pojmy, tento chaos se nevyhýbá ani těm nejinteligentnějším lidem. Jejich politické postoje, tak často nejsou nic víc než jen snůška porůznu posbíraných z ničeho nevyvozených, nesourodých a leckdy si i vzájemně odporujících sloganů. Racionalita se naproti tomu neobejde bez racionálních, logicky/objektivně odvozených pojmů.

Kromě toho řada lidí soustředění zcela záměrně uniká. Dělají to proto, že jim některá specifická fakta překážejí, jsou jim nepříjemná či nepohodlná. Například tím, že zcela odporují mínění důležitých lidí v jejich okolí. Představte si obchodníka, jehož největším odběratelem je firma, která se přiživuje na státních dotacích. Tento velmi chytrý a inteligentní člověk tráví většinu času vytvářením vztahů s manažery, kteří rozhodují o tom, zda od něj firma zboží nakoupí. Pravidelně se proto s nimi společensky stýká, aby si udržel jejich přízeň. Horlivě přikyvuje jejich tvrzení, že dotace jsou požehnáním seslaným z nebes a správným ekonomickým opatřením státu. Postupně od nich získává víc zakázek a zjišťuje, že akceptace těchto myšlenek se mu vyplácí. Opouští tak svůj vlastní úsudek, a záměrně uniká směrem k tomu, čemu věří jiní. A tak se tento obchodník jednoho dne posadí proti vám v hospodě a vy budete muset poslouchat všechny jeho iracionální výroky, kterým se sám naučil věřit a bude vám vrtat hlavou, kde se to v tak chytrém člověku bere.

Proto v životě platí, že není podstatné, jak vysoké IQ máme. Mnohem důležitější je mít svůj vlastní nezávislý úsudek opřený o fakta, nikoliv o mínění vašich klientů či nadřízených v práci. Myslete racionálně! Prožijete šťastnější život.

Sdílejte...

Přidej komentář jako první k "Proč inteligence a racionalita nejsou jedno a totéž"

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*