Je tedy pravdou, že protest lékařů je ve svém základu ideologicky i morálně pomýlený. Lékaře by upokojilo prosté zvýšení platů – i kdyby vláda za tím účelem zvedla daně všem ostatním. Je však třeba důrazně odmítnout morální odsudek, že hromadný odchod lékařů je bezskrupulózním projevem vydírání

Lékaři, jak napsala Ayn Randová, nejsou sluhy svých pacientů. Jsou to „obchodníci, jako kdokoli jiný ve svobodné společnosti, a měli by toto označení nést hrdě, uvážíme-li, jak zásadní význam mají služby, které nabízejí.“

Jestliže se nábožní lidé či ostatní aktivisté proti eutanazii chtějí obětovat a trpět, můžou tak svobodně činit, nic je však neopravňuje zneužívat zákona (a tudíž státního násilí), aby vnucovali svou nelidskou středověkou morálku a utrpení ostatním. Každý, kdo upírá člověku právo ukončit svůj život, ať s pomocí ostatních nebo bez ní, popírá jeho nezcizitelné právo rozhodovat o sobě, o svém životě.

Je nutné úplně odstranit nesmyslné a nemravné regulace obou sfér, zrušit povinné zdravotní „pojištění“, postupně privatizovat všechny fakulty, nemocnice, kliniky a školy. Situace se dramaticky zlepší, tak jak tomu vždy v historii deregulace a privatizace bylo a bude, protože ekonomické zákony působí všude stejně. Nebude to samozřejmě přes noc. Lékařské fakulty se stanou zcela normálním soukromým businessem, budou fungovat na zcela stejných, racionálních a morálních principech podnikání jako všechna ostatní odvětví.

Celý Julínkův koncept omezení plýtvání pomocí regulačních poplatků je chybný. Platit za lékařskou péči regulační poplatek je stejně nesmyslné jako platit regulační poplatek za housku nebo za kadeřníka. Za housku platíme ne proto, abychom regulovali celonárodní spotřebu pečiva, ale proto, že pekař nám nabízí nějakou hodnotu a žádá za ní protihodnotu, cenu – peníze.

Zdravotnictví potřebuje úplnou deregulaci a privatizaci, potřebuje svobodu. Nezíská ji však nikdy, dokud lidé nepřijmou morálku života, morálku racionálního egoismu a zásadně neomítnou její opak. Nelze hlasitě protestovat proti myšlence vyvlastnění a současně ignorovat (nebo dokonce přijímat) morálku, kterou má na mysli ministryně zdravotnictví.

Vystoupení ministra zdravotnictví Fišera na nedávném
panelu Centra pro ekonomiku a politiku naznačovalo, že fundamentální diskuse o
reformách zdravotnictví je odbornou otázkou z oblasti medicíny a
zdravotnictví. Není tomu tak. Kořenem všech koncepčních i konkrétních
střetů je filozofický spor mezi
racionálním egoismem a morálkou sebeobětování, mezi individualismem a kolektivismem.
Primární diskuse se tudíž musí odehrát na poli morálky.

Fundamentální diskuse o transformaci zdravotnictví není odbornou otázkou z oblasti medicíny a zdravotnictví. To neznamená, že ji nemohou a nemají vést lékaři. Mohou a nepochybně by měli (protože oni jsou největší obětí iracionality etatismu ve zdravotnictví), avšak nikoli jako lékaři, nýbrž jako lidé hájící jisté obecné filozofické myšlenky.

Stanovisko k materiálu "Návrh reformy zdravotnictví"
předloženého MUDr. Miroslavem Mackem dne 24. 10. 1996