Je možné sázet na racionální úsudek lidí, kteří byli celý život obelháváni svými učiteli, profesory, celebritami, morálními a kulturními autoritami? Je možné doufat, že si zoufalá veřejnost tváří v tvář některé příští ekonomické krizi (ve srovnání s kterou bude ta současná krize jen selankou) uvědomí, že jediným lékem je co nejrychlejší návrat k laissez-faire kapitalismu – když celý život slýchala, že kapitalismus je tím nejhorším morálním zlem?

Racionalita je metoda poznávání a posuzování reality, nikoliv poukázka na neomylnost, bezchybnost nebo vševědoucnost. Autorita v podobě všemocného regulátora by především bránila těm, kteří si v tržním prostředí skutečně vědomě zvolí jednat racionálně.

Nová pracovní místa vznikají (nebo také zanikají) jako vedlejší efekt neustálého procesu zvyšování či optimalizace výrobních kapacit a zavádění nových technologií.

Článek je z archívu, původně byl publikován 19.3.2005

Je zlé, že český stát patří k těm, které ze svých občanů
vysávají nejvíce. Ještě horší je však fakt, že zdanění jako takové
se chápe jako něco normálního. Média jsou plná návodů, jak správně
spočítat a platit daně, ale o tom, že daně jsou zásadním a obrovským
zlem, se nikde (snad kromě několika specializovaných internetových serverů) nedočteme.

Vládní pokusy rozhýbat ekonomiku jsou však ještě ničivější, než kdyby pouze přemisťovaly prostředky z jednoho místa na druhé. Přestože naprostá většina lidí se domnívá, že pro hospodářskou prosperitu je klíčová spotřeba, skutečným motorem rozvoje a růstu blahobytu není spotřeba ale produkce.

Ačkoli opatření, která navrhuje ČSSD, znamenají ještě ničivější útoky státu vůči podnikání a produktivním lidem, v principu se návrhy NERV od návrhů ČSSD neliší. V obou případech jde o hanebná opatření přinášející ještě více socialismu a tedy více destrukce.

Je podzim roku 2008. Jako na zavolanou přišla nejhlubší finanční krize od 30.let minulého století, a tak socialističtí vůdci vítězí a mohou přitvrdit.

Greenspan dal demokratům a různým dalším etatistům všech barev to, co potřebují, aby mohli na ekonomiku, zmrzačenou jejich předchozími zásahy, uvalit další regulace.

Místo toho, aby byli spekulatni obětními beránky a zakazovalo se jim obchodovat, měli by být za produktivní roli, jakou na našich trzích hrají, respektováni a vítáni.

Další kolaps amerického a světového socialismu, který právě prožíváme, není první a ani poslední. Finanční domy New Yorku budou dříve či později padat dál, dokud budou lidé (a zejména ekonomové) ignorovat pravou příčinu pádů. Tedy tak dlouho, dokud budou existovat centrální banky a regulace finančních trhů, nebo ještě jinak: dokud lidé nepoznají kapitalismus.

Profitabilita pojišťoven rok od roku klesala. Některým akcionářům to vadilo, ale nemohli nic dělat. Nám se podařilo protlačit do pojišťoven nové veřejně prospěšné firemní hodnoty. Doporučili jsme, aby slovo zisk bylo z tzv. vizí a misí vyškrtnuto.
Namísto slova zisk jsme do firemních strategií začlenili jednotné cíle ochrany evropského spotřebitele a ochranu evropského životního prostředí. Základní firemními hodnotami byly vyhlášeny společenská zodpovědnost, firemní aktivity ve veřejném zájmu, snaha o zachování spravedlivého konkurenčního prostředí a anti-diskriminace.

Kartelová dohoda je právem každé firmy, a není „nejhorším přečinem“ proti hospodářské soutěži, jak tvrdí pan Pecina. Morálním zločinem (bohužel legálním) a nebetyčnou nespravedlností je sama existence jeho úřadu a zákona, který ho zřídil

Vyvlastnění akcionářů či majitelů pozemků kvůli dálnicím či záplavám je v principu zcela stejné jako komunistické znárodnění a kolektivizace, které jsme si nedávno v souvislosti s Únorem 48 připomněli. Jak je vidět, nejsme mu až tak vzdáleni.

Široká podpora internetové neutrality mezi úspěšnými internetovými společnostmi, jako je Google, Microsoft, Yahoo, eBay a Amazon, je krátkozraká a zavrženíhodná. Tyto společnosti, jimž přinesla neomezená svoboda internetu nesmírný prospěch, se dnes, pod egalitářskou vlajkou „rovného přístupu“, snaží stejnou svobodu odepřít inovativním poskytovatelům a ambiciózním konkurentům.

Nenastal čas zeptat se, jak je možné v zemi, jež vyzdvihuje svobodu slova, ustanovit vládní úřad, který zavádí další a další omezení svobody slova – a kde budou mít tato omezení konec?