Demokratičtí a republikánští kandidáti na prezidenta spolu diskutují téměř na jakékoliv téma – ale takřka všichni se shodnou na jedné věci: Amerika čelí krizi „nerovnosti příjmů.“

Před čtyřmi lety vyhlásila bankrot firma Enron – společnost, která byla sedmá na žebříčku Fortune 500 – a dokončila tak pád, který šokoval Ameriku.

Zákoník práce, jehož novela se
v současnosti projednává ve sněmovně, je nejen nepotřebný a zbytečný, ale
předně je zákonem, který hrubým způsobem pošlapává práva všech občanů – jak
zaměstnanců, tak zaměstnavatelů.

V srpnu prošel prvním čtením v Poslanecké sněmovně zákon o vyvlastnění. Jaké jsou údajné cíle socialistů – ať jsou z jakékoliv politické strany – kteří takový zákon navrhli a nechali projít?

Nespravedlnost a ničivý efekt zákona Sarbanes-Oxley.

Jaký je morální statut podnikatelů šedé ekonomiky? Je to, co provádějí, dobré či zlé? Měl by člověk vést tuto partyzánskou válku se státem nebo se chovat v souladu s jeho zákony? Bezesporu se jedná o otázky etiky a práva.

Vágní a vnitřně rozporné pocity („Je to asi špatně, ale potřebuji peníze.“) nebo poukázání na to, že ostatní to dělají taky, nemohou být pro intelektuálně poctivého člověka odpovědí. Chcete-li správné odpovědi podložené rozumem, čtěte dál!

Američtí businessmani ničí sami sebe svou smířlivostí vůči svým nepřátelům.

Navzdory jednohlasným slibům politiků, že si „došlápnou na business“, schválí nové účetní regulace, uvalí na nejvyšší vedení firem „větší odpovědnost“, vytvoří „nezávislé“ dohledy nad společnostmi, které by měly držet na uzdě „nakažlivou chamtivost“ businessmanů, se trh dosud řádně nevzpamatoval a naopak se propadá stále hlouběji.

Nejnovější tažení proti firmě Microsoft, tentokrát vedené internetovým a mediálním producentem AOL Time Warner (a jeho dceřinou společností Netscape), je dalším pokračováním stále nekončící série útoků na samou podstatu podnikání, stále nekončícího trestání úspěchu.

Jako politický filozof tvrdím, že zmíněné cíle investičních pobídek, tj. snížení nezaměstnanosti, zvýšení ekonomického růstu a zvýšení „konkurenceschopnosti ekonomiky“ jsou naprosto nesmyslné, iracionální a jejich sledování státem je nemorální, je zlem

Koncem září 2000 se v Praze uskutečnilo výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (IMF) a Světové banky (WB). Od politiků a mnoha ekonomů jsme mnohokrát slyšeli a jistě uslyšíme, jak velkým oceněním úspěchů naší transformace je skutečnost, že Praha hostila prestižní setkání světových finančních představitelů, jak prospěšné je působení těchto institucí a jak významné jsou jejich zásluhy o celosvětový ekonomický rozvoj.