Rozum a sobectví

Politikové, intelektuálové a aktivisté propagují při každé příležitosti voleb
zdánlivě vlasteneckou, avšak zcela neamerickou myšlenku: názor,
že naším nejdůležitějším právem a zdrojem jedinečnosti Ameriky je
volební právo.

S pobouřením jsem zaznamemal zprávu, že slovenská vláda se rozhodla vyvlastnit soukromé pozemky (pro vstup jistého zahraničního investora). Jde o skandální pošlapání práva na majetek.

Olympijské hry mohly vzniknout (a znovu se zrodit) pouze v kultuře, která
ctí úspěch jednotlivce na tomto světě.

Když se před premiérou objevila obvinění filmu z antisemitismu, které producenti popřeli, na film se sesypala řada urážek z nejrůznějších kruhů. Ale když nám přední osoby, které za filmem stojí říkají, že to nejsou jen Židé, ale všichni lidé, kteří jsou za smrt Ježíše zodpovědní, hlas morálních urážek ztichl.

Zkusme si tedy klást otázky, na které se nikdo neptá. Proč je nemorální připisovat vinu všem Židům, ale není nemorální ji připisovat veškerému lidstvu? Jak může kdokoliv vědět, aniž by vzal v úvahu konkrétní konání a volbu, že vy nebo já jsme vinní? Jak můžete být vy nebo já zodpovědní za smrt muže, který zemřel někdy před dvěma tisíci lety?

Stále častěji a hlasitěji zaznívají požadavky sudetoněmeckých organizací na navrácení zkonfiskovaného majetku v Čechách. Důrazně je požadována i omluva Čechů za násilnou deportaci po druhé světové válce. Situace dospěla do stádia, kdy co nevidět bude podána žaloba k soudnímu dvoru ve Štrasburku. Jedinou opozici v probíhající mediální diskusi přestavují čeští politici. Ti argumentují událostmi druhé světové války a obhajují domnělé právo na pomstu vůči všem Němcům. Stanoviska obou stran však vyrůstají ze shodných principů. Kolektivní vina, dědičnost hříchů a rasismus.

Překlad článku Ayn Randové Through Your Most Grievous Fault, uveřejněného v Los Angeles Times dva týdny po smrti Marilyn Monroe, 5. října 1962.