Za větší státní podporu umění se v článku “Proč ještě psát česky” (Respekt, 5. – 11. 1. 2004) bije spisovatelka Tereza Brdečková. Umění ve své nejlepší podobě zobrazuje a dramatizuje lidský ideál, ve své méně vážné formě baví a zpříjemňuje volný čas. Zdánlivě vznešený cíl k podporování, chtělo by se říci, ale u vznešených cílů by tím spíše mělo platit, že účel nesvětí prostředky.
Větší smysl, než ve snaze o výběr a zdůraznění toho či onoho problému a jeho označení za nejdůležitější, vidím spíše v poznání, že všechny mají jednoho společného jmenovatele: iracionální pohledy většiny lidí na zásadní a nejhlubší otázky světa, poznání, člověka, morálky a politiky. Filozofická katastrofa způsobila ve sféře abstraktního myšlení naprostou perverzi, která proniká do každé oblasti našich životů.
S postupným opouštěním odkazu Isaaca Newtona fyzika pokračuje ve svém neurotickém ústupu z reality a z naší kultury postupně mizí vědomí chlouby lidské přirozenosti: rozumové schopnosti. Je to děsivá představa, protože není-li člověk „myslícím zvířetem“, je pouze zvířetem.
Pochod za kapitalismus je akcí jednotlivců, kteří se chtějí postavit za své právo na svobodný život, za možnost realizovat to nejlepší v nich, a kteří se nebojí říci, že myslí kapitalisticky.
V níže uvedeném dialogu hovoří autor (A) se
socialistou (S) a ekonomem (E) o reformě veřejných financí. Samozřejmě, že
ekonom může být (a v drtivé většině případů dnes je) zároveň i
socialistou, nicméně rozlišení na S a E je vhodné pro oddělení specificky
ekonomických argumentů od obecnějších morálních a politicko-filozofických
argumentů.
Jaký je morální statut podnikatelů šedé ekonomiky? Je to, co provádějí, dobré či zlé? Měl by člověk vést tuto partyzánskou válku se státem nebo se chovat v souladu s jeho zákony? Bezesporu se jedná o otázky etiky a práva.
Vágní a vnitřně rozporné pocity („Je to asi špatně, ale potřebuji peníze.“) nebo poukázání na to, že ostatní to dělají taky, nemohou být pro intelektuálně poctivého člověka odpovědí. Chcete-li správné odpovědi podložené rozumem, čtěte dál!
Dva roky po útoku islámských fundamentalistů na Spojené státy zůstává terorismus stále světovou hrozbou. Není ale tou největší.
Reakce na stať Davida Sojky „Scestí filozofické etiky – racionální egoismus“ publikované v časopise E-LOGOS.
Pan Zítko, soudně stíhaný za vydání Hitlerovy knihy Mein Kampf, má nezcizitelné právo vydávat a šířit jakoukoli knihu a jeho soudní pronásledování je hrubě nespravedlivé a hanebné.
Stávka učitelů,k níž má brzy dojít, je bezcenná a beznadějná. Ne proto, že učitelé by si neměli „brát žáky za své rukojmí“, jak si možná myslí mnozí naši socialisticky uvažující spoluobčané, nýbrž proto, že její cíl je nesmyslný.
Domníváte se, že volba pořadů, které chcete v médiích sledovat, je věcí Vašich estetických kritérií? Že provozovatel televize, novin či internetového serveru má mít svobodu v tom, jaký obsah svým divákům nabídne? S tím se ve společenství Evropské unie rozlučte.
Míru na Blízkém východě nelze dosáhnout vyjednáváním s teroristy, jedině jejich zničením.
Odpor těch, kdo protestují „proti válce“, není namířen proti válce, a
dokonce ani proti válce s Irákem– ale proti Americe a její filozofii
individualismu.
Editované úryvky z ústních otázek a odpovědí v rámci diskusí, které následovaly po dvou přednáškách Ayn Randové.
Kdyby Evropská unie byla pouze zónou svobodného obchodu a pohybu občanů, byla by racionálním a velmi prospěšným projektem. Byla by totiž logickým uplatněním principu individuálních práv v celém evropském prostoru. Zajišťovala by i v mezinárodním měřítku to, co mají zajišťovat jednotlivé státy v národním měřítku, tedy chránit práva. Evropská unie však ničím takovým není. Uplatňuje systematické pošlapávání práv, stejně jako je uplatňují jednotlivé evropské národní státy.