Sankce se jeví jen jako samoúčelné a pokrytecké gesto, jež má budit dojem, že to, co lze nazvat západním velmocenským uskupením, je stále silné a těší se mezinárodní autoritě.

Článek je z archívu, původně byl publikován 16. 7. 2001

S čínskou společností to není zas až tak špatné a morální otázky rozhodně nejsou prvořadé. To je podstata sdělení, které Mezinárodní olympijský výbor předává čínské komunistické diktatuře a celému světu svým nedávným rozhodnutím, že Olympijské hry 2008 bude hostit Peking.

Ať už je pohled levice a konzervativců na Bushův požadavek další vlny dvaceti tisíc vojáků pro Irák jakýkoliv, oba tábory stále nepřestávají prohlašovat, že naše vojáky podporují.

Jak je možné, že čtyři roky poté, co válka začala, Taliban a Al Kajda znovu ohrožují americké zájmy – zvláště když americká vojenská síla nebyla přemožena?

Na Blízkém východě nejde jen o terorismus, o Hizbaláh či Hamás. Jde o sebezáchovný boj sekularizované západní kultury proti expanzivnímu středověkému světu islámské víry.

Severní Korea se stala vážnou hrozbou právě proto, že jsme si ji po celá léta usmiřovali dodávkami ropy, potravin a peněz.

Plánovaný odsun židovských osadníků z pásma Gazy v průběhu tohoto týdne je nesmyslným krokem, který povede k dalším útokům na Izrael.

Je neomluvitelná nespravedlnost, že Amerika
podporuje svrchovaný stát Palestinců, ale vyhýbá se uznání požadavku
na nezávislost Taiwanu.

Odpor těch, kdo protestují „proti válce“, není namířen proti válce, a
dokonce ani proti válce s Irákem– ale proti Americe a její filozofii
individualismu.

Bushova politika vůči Husajnovi je odsouzena
k nezdaru, protože odmítá hodnotit konflikt s Irákem z morálního
hlediska.

NATO stále více upadá do bezzásadové a bezzubé rozbředlosti, stejně jako americká zahraniční politika, o ostudné zahraniční politice evropských spojenců ani nemluvě. NATO se i nadále bude vnitřně rozkládat jak díky nepřekonatelným a stále se zvětšujícím trhlinám a rozporům v přístupech USA a Evropy, tak zejména díky altruistické morální hnilobě ničící naší civilizaci.
NATO může být v budoucnu zase pevnou hrází svobody, ale jen tehdy, pokud lidé přijmou filozofii rozumu a odmítnou morálku sebeobětování.